Dítě zvané „To“

Nervově labilní matka-alkoholička jej surově týrala, bila a trýznila hladem. Chybělo málo a malý Dave by jejím nelidským, sadistickým „hrám“ podlehl. Chtěl-li však přese všechno přežít, musel se naučit hrát podle matčiných pravidel. Pro tuto krutou ženu se vlastní syn stal bezprávným otrokem, přestal být dítětem, stal se pouhou věcí. V matčiných očích byl jen „To“!

Za lůžko mu sloužil starý armádní kavalec ve vymrzlém sklepě. Chodil rozedraný a neupravený, ostatní děti se mu proto vysmívaly a stranily se ho. Každičký kousek jídla si musel vybojovat, a i když se mu to podařilo, dostalo se mu většinou nechutných zbytků, kterých by se nedotkl ani pes.

Dave neměl, kam by utekl a při životě ho držela jenom nezlomná vůle a – sny. Sny o někom, kdo by o něj pečoval, o někom, kdo by ho měl rád. Sny o tom, že je člověkem.

Tato sugestivně napsaná kniha by vás však neměla jenom šokovat, naplnit lítostí, vztekem či odporem. Měla by vás současně přesvědčit o tom, že věci je možné změnit k lepšímu a že bychom nikdy neměli zůstávat lhostejní. Možná, že jiný malý David právě teď trpí někde blízko nás…