Indie: den po dni

Pro ty, kteří by se chtěli dozvědět více o cestě do Indie přinášíme sepsané zážitky den po dni jedním členem výpravy ...

INDIE:

4. – 23. října 2015

Účastníci:

• Martina Zisková,
• Vladimír ?,
• Zdena Serafin - Kypr,
• Philip Serafin - Kypr,
• Míla Kovářová,
• Klára Šmídová,
• Jana Dundáková,
• Jarka Smetanová - Itálie,
• Miluška Vaňková,
• Slávek Vejnar,
• Radka Janíková

Neděle 4. října

Odjezd autobusem z Lomnice nad Popelkou v neděli 4. října v 8,01 hod. do Prahy. Odlet v 15,45 hod. Boeningem 777/300 společností Emirates do DUBAJE- cca 6,10 hodin letu. Při přistání mám ukrutné bolesti v uších, ač žvýkám jako o život.

V letadle večeříme výborné vegetariánské jídlo. Na zapití – Johnnie Walker a nedobrá desítka Budvar. Na závěr cesty je ještě zmrzlina.

Vystupujeme na obrovském letišti v Dubaji ve 23,30 jejich času. Čekáme v hale, v Dubaji je půlnoc. Snažíme se usnout, ale je tu zima a šíleně táhne – nastydl jsem, ač je venku 32°C, a lék – slivovici – mám ve velkém báglu.

Pondělí 5. října

Ve 2,30 svačíme v letištní hale krevety a horký čaj. 3,30 odbavení a nástup do letadla. Ve 4,35 odlet do Indie. Výborná snídaně a pivo Heineken.

Přílet do NEW DELHI v 9,25 místního času. Let asi 3,15 hod. Tady je po ránu 31°C.

Přecházíme do garáží, odkud máme odjet do Rishikeshe. Dlouho, asi 1hod. čekáme na jedno auto. Pak odjíždíme třemi auty na několikahodinovou cestu.

Šílená jízda šíleně odvážných řidičů. Veze nás řidič – kaskadér Sharad Tayal. Stále troubí a troubí, protahuje se v rychlosti neuvěřitelnými škvírkami mezi náklaďáky, autobusy, motorkami, koly, posvátnými kravami, psi i pěšci. Za celou cestu, asi 220km, kdy nám hrály nervy – řidičům asi ne, ti byli v pohodě – jsme viděli jen jednu malou kolizi. Cestou jsme se stavěli na jídlo, a podruhé na čaj a masalu.

Projíždíme městem RISHIKESH, stmívá se – první pohled na řeku GANGU je úchvatný.

Po několikahodinové cestě jsme za tmy dojeli úzkými uličkami až k hotelu Divine Ganga Cottage. Po večeři čekáme na vexláka, že nám přijde výhodně vyměnit peníze, ale na některé se nedostalo, protože měl málo rupií. Jdeme tedy spát, že vexl bude ráno.

Úterý 6. října

Ráno nás budí chlapským hlasem hulákající paní a děti jdoucí do školy. Snídáme v hotelu palačinky plněné ovocem a mango jujce.

Pak odcházíme k silnici - kupuji si bílé kalhoty, abych mohl na rituál, obdivujeme obchůdky s ovocem - a zkoušíme rikšu, aby nás zavezla do města. První je drahá – další, že nás vezme všechny za 300 rupek. Naskládalo se nás 11! do rikši + řidič ( ten už se málem nevešel) a jedeme k nemocnici Bhrajwaj do ayurvédského komplexu Somani Bhawan. Na zahradě ayurvédského centra jsme se zúčastnili vzpomínkového rituálu za zemřelé předky. Poté jsme šli ke Ganze, někteří si vodu šplíchli na obličej, někteří se vykoupali, někteří i napili.!!, a v jejich ayurvédské restauraci jsme si dali výborný oběd. Pak jsme šli k hlavní ulici k mostu Laxman Ram, u něhož jsou místní slumy, a odtud rikšou – opět všichni v jedné – zpět k lanovému mostu pro pěší, cca 2m širokému, kde se mimo lidí, krav, opic, psů a kár, prohánějí i motorky, a přes most do uličky hospůdek, krámků, stánků, ayurvédských masážních salonků, žebráků, psů, posvátných krav a svatých mužů.

Zatím se nijak neprojevují – u těch, kteří se napili z řeky – nějaké střevní potíže, i přes to, že už viděli, co všechno do vln teče z kanálů a odpadních rour. Zatím jsme ještě neviděli jak, po obřadu žehem, shrnují do řeky špatně spálenou mrtvolu. Zvykáme si na špínu, bídu lidí i zvířat.

Naproti ášrámu, kde budeme ubytováni po návratu z treku, se koupeme v posvátné řece Ganze, tady už to vypadá o něco lépe, než naproti, druhá polovina party je v kafírně. Přes druhý lanový most jdeme k našemu hotelu. U cesty na smetišti vidíme starou ženu s vystrčeným holým zadkem – nevíne, co to zrovna dělá, ale vůbec jí nevadíme.

Stále ještě nemáme vyměněné peníze, tak poprvé v životě žiju na dluh - zvykám si. Než jsme se nadáli, měli jsme pokoj plný komárů a mušek. Pouštíme větrák, vyháníme je, mlátíme, ale stále se objevují další a další.

Lahve s vodou z vodovodu vycpáváme šungitem, schválně, co to s vodou a námi udělá.

Středa 7. října

Ráno v 8h. je snídaně – tousty s medem a lemon tea. S Miluškou a Radmilou jdeme na masáže. Konečně měníme eura za rupie 72R.za1E. Vychází to na 37,80Kč za 100R. Dávám si masáž nohou – kolen. Děvčata si dávají celotělovou masáž jen za 700Rupií.

Pak jdeme na džus z manga. Přecházíme přes most – mosty jsou asi 2m široké, a na nich se proplétají lidé, krávy, psi, plně naložené káry a motorky v obou směrech. Na druhé straně nakupujeme v ayurvédské lékárně, a vedle si děvčata kupují vyšívané bílé košile.

V hospůdce si dáváme oběd a přes oba mosty zpátky k našemu hotelu. V půl čtvrté odcházíme opět přes oba mosty na schůzku s trekaři a objednat raft na zítra. Ujal se nás jeden z trekařů – Chandan a ukázal nám svatou jeskyni – Šivananda chrám. Přešli jsme most, prošli ašrám a došli ke Ganze, kde se měl při západu slunce konat ohňový rituál Arti. Seděli jsme vpředu a sledovali malé kluky – zasvěcence, rituál s ohněm a zpěvy Hare Krišna. Krásná podívaná, jen mi tam vadily mikrofony a zesilovače. Pak jsme odešli, úprkem přeskakovali kravince – zase přes most – k nám, a od našeho hotelu nahoru, už za tmy, kde jsme byli přijati v nóbl hotelu a tady byla prezentace treku a představení všech našich průvodců. Na ráno jsme domluvili raft cca 9km po peřejích řeky Gangy.

Čtvrtek 8. října

Snídáme palačinku s banánem. V 9hodin odjíždíme na raft. Dostali jsme hororovou instruktáž, masalu - naši gajdové naložili raft na minibus - a jeli asi 16km proti proudu řeky. Opět silniční adrenalin. Před nasednutím ještě malé poučení a vyrážíme.

Přejíždíme 7 rapidů s vtipnými názvy „Dobré ráno“ atd.

Po čtvrtém rapidu jsme naskákali do vody a chvíli plavali v chladných vodách řeky Gangy. Pak jsme se vzájemně povytahovali do raftu a jeli další tři rapidy. Nic jsem od toho neočekával, ale byl to skvělý rafting. „Očekávání je matka frustrace.“ Přistáli jsme za druhým lanovým mostem, kde už na nás čekalo auto.

V roce 2013 tu byla povodeň a v údolí Gangy prý zemřelo 1,5milionu lidí.

Jdeme na oběd, sdílíme zážitky z raftu, a zpátky do hotelu. Je horko a tak si dávám sprchu a šlofíka.

Děvčata jdou na jógu do Joga centra a já si korzuji, sleduji frmol v uličkách města a hledám obchod s mapou Himálaje. Nenašel jsem. Večer čekáme na trekaře, kteří nám vezmou do úschovy do svého depa věci, které máme nakoupeny domů a věci, které nebudeme na treku potřebovat, a prohlédnou si naše vybavení do hor. Kontrola proběhla hladce – prý nám musí vzít ještě jejich spacáky.

Pátek 9. října

Vstáváme už v 6,30hodin. V 7oo odjíždíme do depa, kde ukládáme nepotřebné věci.

Jedeme do oblasti KEDÁRNÁTH 12místným minibusem. Na cestě snídáme v restaurantu Daniel´s Dip v KAUDIYALE přímo u GANGY.

Serpentýny na silničce, místy široké jako dnešní silnice na Rváčově, místy užší, vede nad údolími podle řeky Gangy.

Zastavujeme nad soutokem BHAGIRATHI a ALAKANDY v DEVPRAYAGU - pak už má jméno GANGA. K dalšímu soutoku řek ALAKANDA a MANDAKANI, u města RUDRAPRAYAG, scházíme po dlouhém schodišti.

Obědváme v hotelu Schiwirink. Výborného jídla a pití je všude dostatek – až moc.

Jak se podíváš na obsluhujícího, hned přiběhne – co si chceš přidat?

Po 220km a devíti hodinách cesty zastavujeme u osady SITAPUR a ubytováváme se v hotelu Devraj. Čaj, masala, svačinka, zápis do knihy hostů. Pak při západu slunce jdeme do vedlejší vesnice GAURIKUNDU přihlásit se na policii a na lékařskou prohlídku – mám tlak 140/90, tak mě snad pustí na trek. Dozvídám se, že kdyby mi bylo 70let - je to tak tak - už by mě tam pustit nechtěli.

Odtud jdeme zpět do hotelu na večeři – dhal bat, pudink – výtečné.

Balíme si věci na první den treku.

Sobota 10. října

Budíček je v 6,3o. – balíme, snídáme poridge, čapati, džus mango a odcházíme do GAURIKUNDU – razítko do trekpermitu, nasedáme do džípu a jedeme asi 10km údolím řeky MANDAKINI.

Dál cesta pro vozidla nevede – je 13,3o, máme před sebou asi 5km, ale převýšení je, ze 1743m n. m., 1100m.

Cesta je vybudovaná z plochých kamenů, prolitá betonem se štěrkem, nesmyslně široká – vyhnula by se tu dvě auta – se zábradlím. Nad námi letí každou minutu helikoptéra, která dopravuje lidi ke slavnému templu boha Šivy v Kedárnáthu. Svítí slunce, je teplo a cesta je velice frekventovaná – muly dopravují nahoru materiál i turisty. Pro muly je to namáhavý smekavý terén. Výkaly mul ihned zametají metaři. Jdeme nahoru stále kaňonem Mandákini River, do které teče několik vodopádů. Kaňonem stále vidíme v dálce nad námi vrchol KEDÁRNÁTH 6970m n.m. Vystoupali jsme do výšky 3188m do osady LINCHOLI. Ubytováváme se v chatkách, hostelích, po 6ti. Odtud už vidíme, kromě Kedárnáthu a ledovce táhnoucího se z hory, vlevo krásnou špičku KIRTI STAMBH 6402m a vpravo horu MAHALYA PARBAT 5970m. Zatáhlo se a tak asi nikam na obhlídku nevyrazíme, i když je teprve 14 hodin. Malinko si sprchlo. Ležíme na matracích, povlečení i nové vložky do spacáku, nám dodali kluci, povídáme, dřímeme. V 18,3o jdeme na večeři – zase jsem se přežral – určitě tu nezhubnu. V 19,3o uléháme, co dělat?... povídáme, Zdena – průvodkyně turistů na Kypru, nám přednáší zajímavou báji o trojské válce a celý příběh, který k válce vedl.

V noci nám bylo teplo – mušek a můr bylo plno, ale chovaly se slušně.

Neděle 11. října

Vstáváme v 6,15 – kluci nám donesli masalu a snídáme v 8,oo – zase plno jídla.

Je krásně, dole je mlha.

Dozvídám se (od žen) skutečnost, že “Žena je jako mlha. Když se po ránu zvedne a odejde, bude krásný den“.

Odcházíme vzhůru, za hodinku jsme u dalších chat.

Sedíme na sluníčku, kluci nám nalévají masalu - je to výlet masňáků, na který nejsme zvyklí.

Pohledy na pohoří nad námi jsou úchvatné.

V 11hod. odcházíme cca 1km ke chrámu strému 5500 let. Chrám v Kedárnáthu je ve výšce 3368m n.m.

V červnu 2013 tu byla velká povodeň, při které tu v údolí říčky Mandákini zahynulo asi 40tisíc lidí. Jediný chrám neutrpěl újmu, protože se těsně před něj přivalil obrovský balvan a voda a kamení se valilo kolem něj. Ostatní budova byly zničené. Přežili jen lidé, kteří stihli utéct do kopců a ti, kteří se schovali v chrámu.

V chrámu jsme se zúčastnili obřadu pro naši budoucnost – zpívali tu mantry a my jsme se modlili dle jejich pokynů. Pak jsme se šli podívat nad chrám na balvan, který zachránil půltisíciletí starou stavbu. Náš šéf průvodce – gaid - Chandan přijel se svým týmem pomáhat místním lidem. Vláda pomohla jen turistům! Během dvou let se podařilo bez mechanizace vybudovat novou cestu sem nahoru. Poté jsme šli zpět k chatkám na oběd.

Po obědě stoupáme k venkovnímu chrámu stúpě Bhrav Natti ve 3443m n.m., kde absolvujeme další obřad. Po malém extempore, kdy jsme se šli projít do míst, kam bezvěrec nesmí vstoupit, jdeme zpět dolů. Někteří zůstávají u chrámu v Kedárnáthu, kde má být při západu slunce další pobožnost – ohňový obřad. Přicházíme k chatkám, nejde proud. Kluci tu nahazují centrálu, ale jen pro kuchyň. Problémy tu jsou s teplou vodou, ale vše vyřeší dobrá večeře – a jdeme spát. V 9PM usínáme. V noci se nad námi otevřela nádherná hvězdnatá obloha.

Pondělí 12. října

Je jasno, snídáme, fotím hory a ledovec - vycházíme v 8 hodin na 22km dlouhou cestu do údolí kaňonem MANDÁKINI River. Kolínka budou zpívat...

Do Mandákini River se nad OKHÍMATHEM, kam zítra pojedeme, vlévají tři přítoky – MADHYAMAHESTHIUWAR Ganga, MANDANI Ganga a KÁLI Ganga, ale pravý pramen GANGY Je prý úplně jinde.

Jdeme docela svěžím tempem. U cesty, při chvíli odpočinku, dostáváme od kluků masalu a čaj.

V poledne se mě Martina ptá, jestli kvůli kolenu nepojedeme džípem – odmítl jsem.

Krásný sestup se spoustou vodopádů a míst, kde se kochám a fotím. Jdu sám a medituji ... na jednoho Čecha připadá asi 1200 Indů – přepočítávám a nemohu uvěřit !

Na cestě sedí kluci celý den, paličkou, velkou asi jako naše kladívko, mlátí do kamenů a rozbíjejí je na drobný štěrk. Ten pak smísí s cementem a zalívají tím mezery mezi plochými kameny, kterými vydláždili cestu. Tuhle cestu, širokou, že by se na ní vyhnula dvě auta, zbudovali během dvou let – od povodní v roce 2013 – ručně bez mechanizace – neuvěřitelné.

V ohradě vidíme se sedřenou kůží na bocích od těžkých nákladů - jak dlouho se asi budou uzdravovat?

Do hotelu Devraj v Sitapuru jsme přišli ve 14,3o, sprcha, masala tea, slivovička. U doktora v Garikundu jsme se tentokrát nestavěli, aby nám změřil tlak po tak náročném sestupu, ale je nám dobře.

( Hotel Shivalik Valley resort.?? ) Po večeři jsme udělali na našem pokoji č.301 mejdan – Jana, Jarka, Klára a Míla – jen my jediní máme zdravotní slivovičku.

Úterý 13. října

Snídáme v 8,3o – odjezd klikatou, místy strašidelnou, cestou nad Gaurikundem nad prudkými srázy ke chrámu SHRI TRIYUGINARAYAN TEMPLE v TRIYUGI NARAYAN, kde si vzal Šiva za manželku Paravatí. Od té doby – prý 700 000 let - tu hoří věčný oheň. Po obřadu „ pro štěstí“ jdeme ke škole, kde zrovna končí hodina a tak se kocháme pohledy na děti vycházející z učebny.

Ve 13 hod. máme v hotelu Devraj připravený oběd a pak odjíždíme do OKHÍMATHU. Jedeme asi 2hod. serpentinami nad řekou Mandákini, přejeli jsme most a stoupáme k hostelu v Okhimathu, kde dnes budeme spát.

Cestou vidíme opět ruční opravy silnice – chlap ohnutý do vingle, druhý mu na záda rovná placaté kameny a uvazuje je provazem –opravují tak sesuvy stržené části silnice. Je to opět adrenalinová jízda – sesuvů silnice je tu plno.

Po ubytování jdeme do kopců nad městečkem Okhimath, zastavujeme se u chrámu na kopci a pak scházíme mezi políčky do centra. Stmívá se. Navštěvujeme další chrám. Já dovnitř nejdu, protože bych nevydržel sedět ani klečet – prý to byl ale nejzajímavější obřad s prohlídkou chrámového zázemí. Naproti sedí bubeník a celou dobu doprovází obřad hrou na bubny.

Přijel pro nás minibus a odvezl nás do našeho hostelu na večeři – opět výbornou - špagety. Vyplňujeme trekpermit a po koupeli a troše pálenky jdeme spát.

Středa 14. října

Po snídani odvážejí kluci na mulách velké bágly a my vycházíme s útočnými ruksaky. Projdeme městečkem a pak schody, stupňovitá políčka s vysokými mezemi, schody a schody, ze 1300m do 2404m n.m., schody.

Zvládli jsme to s pauzou na občerstvení žlutým melounem a na vršku svačinkou. Začalo krápat, všichni jdou do pláštěn, ale za chvíli se deštík přehnal a my jdeme pralesem s vysokými rododendrony k jezeru DEORITAL, kde už stojí stan – jídelna a stan – kuchyň.

Kluci postavili stany i pro nás – a začalo pršet.

Jsme tu na loučce u krásného jezera sami. Bouří a padá mlha.

Sesedli jsme se v jídelně a povídáme. Kluci přinesli masalu, čaj a smažené ochucené brambory – výtečné. Přišel do stanu Philip a rozjel fóry. Koluje tu Vaňousova pálenka a fóry se přiostřují.

Další muly přinesly karimatky a tak se ubytováváme. Stále prší, na chvíli přestalo, ale pak prší dál. Věříme a doufáme v zítřejší den. Večeře, ukuchtěná pod stanem, je opět výborná. Spát jdeme už v půl osmé – stále prší.

Od Chandana se dozvídáme co znamenají jména hinduistických bohů:

• LAKŠMÍ – hojnost
• SARASVATÍ – moudrost
• KALÍ – zmar
• BRAHMA – zrození
• VIŠNU – tvořitel, pokračovatel
• ŠIVA – ničitel
• BRINGHARAŠ – kytka – královna vlasů

Čtvrtek 15. října

V noci ve 3hod. je jasno – nádherná hvězdnatá obloha – těším se na ranní rozhledy.

Ráno před 6tou vsáváme, kluci nám připravili masalu a čaj, jdeme na rozhlednu fotit osvětlené vršky hor.

Létají tu nádherní ptáci. V lese přede mnou prchají bažanti – čtyři slepičky.

Dnes je plánován odpočinkový den.

Aha!

Všichni se jdeme projít do vesničky SAARI – 450m výškových.

Navštěvujeme chrám, kde nám Chandan vypráví příběh jak vznikla Ganga. Procházíme vesničkou, kde pěstují barevné fazole, amarant a obilovinu na tmavé čapáti. Mají tu skvělý med, krásný dobytek a staré krásné domky.

Pak stoupáme zpět k našemu tábořišti.

Koupeme se a pereme ve svatém jezírku – plavat se tu nesmí, a zřejmě ani koupat ne.

Opět výborný oběd – penne ostré, excelentní brkaše, zelený čaj tulsí.

Na chvíli uléhám k odpočinku – když je ten odpočinkový den. Obcházím jezírko, snažím se vyfotit krásné ptáky - asi rajky .

Jsme pozváni na kurs vaření ke stanu – kuchyni. Náš kuchař nejprve dobu škrábe brambory a jinak se stále nic neděje. Pak si přesune všechno do stanu, kde je tma, a jen ukazuje, co sype do hrnců. Moc jsme se nepoučili. Lámeme větvičky a chystáme větve na ohýnek, že se po večeři sesedneme u ohně. Kuchař vyrobil výbornou večeři , ale ohýnek se nekoná, ačkoli jsme bojovali o jednu suchou větev s nasazením životů téměř všichni.

Do stanů jdeme asi v 8PM. Je zamračeno, ale v noci se mraky protrhaly a je jasná hvězdnatá noc.

Pátek 16. října

Ráno je jasno, ale Himálaje jsou trochu zamžené. Pijeme masalu, fotíme, balíme. V 7,3o je snídaně.

V 8,3o vyrážíme na 16km trek. Vylezli jsme na hřeben, který jsme včera viděli z vesnice Saari. Pak pralesem z kopce, rovinka, zase do kopce, pralesem dolů k mostku přes potok a zase nahoru.

Za celou cestu jsme potkali jen jednoho trekaře s průvodcem, několik opic, rajky a stádo koz. Někteří šťastlivci zahlédli rosomáka. Přidali se k nám dva psi a nedali se odehnat, aby se vrátili. Došli jsme do místa s názvem CHOPTA – 2700m. Tady už kluci stavějí stany a vítají nás masalou. Posilňujeme se koulemi (nevím z čeho, ale je to dobré).

Zítra máme před sebou čtyřtisícový kopec.

Po večeři sedíme u ohně, udíme se, kolem běhají velké lišky, které vyrušila děvčata jdoucí na malou, povídáme.

Celou noc nás hlídá pes se štěnětem, který šel s námi ze hřebenů. Teď leží u našeho stanu. Prý nás tu můžou napadnout levharti, černí medvědi, lišky, rosomáci nebo orlosupi. Několikrát v noci pes vyběhl odehnat narušitele, a vždycky zakopl o šňůry stanu.

Sobota 17. října

Ráno v 6 hodin nás kluci budí masalou. Hory v dálce svítí novým sněhem.

Vstáváme ještě před rozbřeskem, abychom byli na vršku co nejdříve - pak se zatáhne a nic bychom neviděli. Proto nás po snídani odváží minibus k nástupu treku. Jdeme, jak kdo to zvládá. Vladimír, Jarka, já. S Vladimírem jdu až nad chrám, tam se nám otvírá pohled na druhou stranu do údolí – nádhera. Čekáme na ostatní u chrámu Šivy 3860m, a mezi tím se toto údolí zatáhlo mračny. Pak jdeme všichni nahoru – ještě 150m výškových – celkem 1300 výškových metrů, na horu CHANDRASILA 4090m n.m. Nahoře se nám otevřel pohled na vršky směrem k Nepálu. V dálce vidíme horu DUNAGIRI 7066m, NANDA DEVI 7817m – druhá nejvyšší v Indii po Nanga Parbatu(8125m), a NANDA KOT 6861m.

Oběd máme v balíčku a kluci nám nahoru přinesli masalu a čaj.

K vrškům se zespodu pomalu tlačí mraky, a tak jsme rádi, že jsme ty nádherné pohledy na himálajské vršky stihli.

Naše parta je tu sama, fotíme, sluníme se i pospáváme.

Když sestupujeme ke chrámu, potkáváme skupinu izraelitů, ale ti už nahoře asi nic neuvidí, protože se mrak natlačil i na tuto čtyřtisícovku. V chrámu absolvujeme očišťující obřad – zasvěcení do budoucna – šeptám do ouška posvátné soše krávy svá přání, a jdeme dolů. Přidávám se ke zpěvu děvčat a znovu zjišťuji, že při sestupu z kopce se zpívat nedá.

Už vidíme naši stanovou vesničku, kde pro nás kuchař připravuje svačinku – zeleninu v těstíčku a masalu.

Ve 14,3o už jsme u stanů.

Pak se jdu opláchnout k potoku a uléhám k odpolednímu odpočinku.

Po večeři jsme se sesedli kolem ohně, popovídali a trochu popěli.

Neděle 18. října

Balíme, snídáme, pejsci nás celou noc hlídali. Loučíme se posledními pohledy na HIMÁLAJE.

V tom přichází bača s úsměvem, chytne štěně, seřeže ho klackem a přiváže.

Máme na baču vztek – na dospělého psa si asi netroufne, tak seřezal malého. Zkazil nám svou krutostí náladu na celý den. Odjíždíme. Dnes máme před sebou 180km cestu minibusem a snad koupání v teplých pramenech.

V poledne zajíždíme do JOSHIMATHU na oběd. Ještě před obědem se jdeme podívat do kopečka na modlitebnu u obrovského morušovníku. Odpoledne přijíždíme do BADRINATHU cestou – spíš necestou.

Plno sesuvů a utržených kusů silnice.

Šťastně jsme přistáli u hotelu Dwarikesh. Vyrazili jsme do kopců, kde je prý stopa Višnua. Kolem nás jsou krásné kopce a západ slunce vytváří na jejich vršcích barevná kouzla. Sešli jsme pak dolů ke chrámu BADRINATH DHAM, kde byly spousty lidí a hluk, jak o pouti u kolotočů. Dovnitř jsem nešel.

Setmělo se a jdeme do lázní s horkými prameny. Nechtěl jsem, aby ze mne byl ovar a tak jsem smáčel jen opatrně nohy po kolena. Ženy do vedlejšího bazénku také nevlezly. Pouze Vladimír tam vlezl celý, vytrval a vydržel horkou lázeň.

Za tmy jsme se procházeli mezi stánky s ptákovinami pro turisty. Večeře v prochladlém hotelu – zima jak v morně, a pak i na pokojích. Děvčatům prý po pokoji přeběhla krysa.

Pondělí 19. října

Snídáme v 7AM. Jedeme asi 3km do vesnice MANA, je to poslední obec před hranicemi s Tibetem. Pak už je pásmo, kde jsou jen vojáci. Ti nás před vesnicí kontrolují.

V MANĚ jdou někteří na obřad do malého chrámu, kde si vyslechli příběh o Gaméšovi a pak jdeme nahoru do jeskyně, kde prý před 5321 lety žil. Jdeme se podívat na řeku SARASWATI, která pramení výš v horách, na vodopád a kámen přes řeku, jako přemostění. Po prohlídce vesnice jedeme rozsekanou cestou asi 80km údolím řeky SARASWATI, dál pak za soutokem s ledovcovou řekou ALAKANDA River, přes Joshimath k hotelu v PIPALKOTI, kde na nás čekali kuchtíci s obědem.

Čeká nás dalších 90km kaňonem řeky ALAKANDY. Za jedním z mnoha mostů jsme odbočili na RUDRAPRAYAG. Tady se do ALAKANDY vlévá MANDAKINI, která pramení nad KEDARNATHEM. Nastěhovali jsme se do hotelu SACHIN Balbir palace. Všechno je tu opět v mramoru, ale nesmíš se dívat kolem. Po dobré večeři jsme měli ananasový kompot.

Úterý 20. října

Vstáváme v 6,3o, snídaně je v 7hod.

Po snídani máme slavnostní rozloučení s celým týmem gaidů – deset mužů se o nás po čas treku staralo.

Předáváme bakšiš a loučíme se.

Odjíždíme do RISHIKESHE cca 140km. Jedeme přes SRINAGAR do DEVPRAYAGU. Tady je soutok řek ALAKANDA a BHAGIRATHI a dál už je to GANGA River. Jdeme tu do chrámu a pak dolů k soutoku řek.

K obědu, poslednímu od našeho kuchaře, přijíždíme do Daniel´s dip restaurantu v KAUDIYALE. Jsou tu drzé opice – musíme před nimi zavírat dveře. Do RISHIKESHE přijíždíme ve 14,3o, nejdříve do depa - úplné rozloučení, a pak se loučíme nad mostem přes GANGU s Chandanem, Rakeshem a řidičem. Všechny naše věci přenášíme přes most do Ášrámu Parmath Niketan, kde budeme dvě noci spát. Opět přihlášení se, ženě za pultem se moc líbí naše „počkej, počkej“ - varování, že se tu nesmí chodit v kraťasech, ale změna oproti dřívějšku, ubytovat se mohou ženy i muži dohromady, - a jdeme na pokoje. Koupel a vycházka po rušné uličce, plné lidí, motorek, kravinců, krav, psů a žebráků. Měníme peníze, nakupujeme dárky bližním a za tmy se vracíme na pokoje.

V hospůdce si dáváme zeleninovou polévku a salát. Kupujeme si k snídani dva banány.

Primitivní, ale dobré ubytování se sprchou. Pereme propocené prádlo, je tu vedro a v 21 hod. uléháme.

Středa 21. října

Vstáváme v 7,3o.

Jdeme přes most na hlavní ulici směrem k centru.

Po snídani – banány, si objednáváme v Ášrámu masáž.

Fotím a natáčím ruch na ulici, ale ty největší frmoly mi vždycky uniknou – škoda.

Za mostem, pod nímž je velký slam, odbočujeme k řece, procházíme tržištěm a uličkami s nóbl obchody, ale za celou cestu jsme nepotkali jediného bílého. Kupujeme dárky domů.

Dostali jsme se ke GANZE a jdeme zpět. Cestu nám přehradil větší potok, jdeme tedy uličkami podle něho zpátky k hlavní ulici. Pak nás uličky dovedly zpět k řece a procházíme podle slumů. Dost blbý pocit. Všude jsou hladové krávy a prasata. Upoutal nás kouř od GANGY. Právě před tím jsem uvažoval, kde asi pálí mrtvé, že jsme neviděli ještě žádné hranice – asi za městem po proudu řeky?

A v tom vidíme dvě zapálené hranice a třetí dohořívající – pozůstalí ji rozhrabují a hrnou do řeky.

Tajně fotím, abych nezpůsobil rozruch.

Před mostem, v nám už známé hospůdce, jsme si dali veget nudle s několika pálivými omáčkami.

Jdeme do Ášrámu, chvíle siesta, pak se jdeme vykoupat do Gangy, a na masáž. Miluška je velmi spokojena s masáží, se mnou si hoch moc práce nedal. K večeři, v už oblíbeném ovocném baru, si dáváme dohromady jednu velkou ovocnou mísu s medem, jogurtem a musli. Pak se jdeme projít, ale je tma a hrozí šlápnutí do lejna – jdeme spát. Chystáme si bágly už do letadla na zítřejší den.

Čtvrtek 22. října

Vstáváme v 7,3o.

Jdeme se projít za most, ještě něco nakoupit, dát si oběd ve známé restaurace, a zpět na pokoj zabalit.

Já jsem se šel ještě projít do neprobádaných míst za ášrámem, v hlavních uličkách je chaos, mají tu svátek, ale ve vedlejších nikdo. Ještě poslední nákupy, od děvčátek kupujeme květiny v misce z listů a posíláme je po Ganze, poslední oběd v oblíbené restaurace.

Pak sprcha, a po 2PM odevzdáváme klíče a plně naloženi, odcházíme k autobusovému nádraží, kam pro nás přijel minibus. V 15hod. odjíždíme na letiště do NEW DELHI.

Sedím vepředu vedle řidiče.

Projíždíme městem a právě od Gangy vychází na hlavní ulici průvod.

Vrcholí oslavy hinduistického svátku.

Natáčím frmol na ulici. V každém městečku probíhají oslavy svátku a tak máme o zábavu na cestě postaráno. Do Delhi je to 120km a dalších 10km na letiště.

Řidič nám zastavil na večeři a pak, jelikož byl unaven ze stresové cesty, na čaj.

Za soumraku jsme přijeli do Delhi, ale řidič neznal cestu na letiště. Zastavil se proto u svého kamaráda, který ho navigoval. Na letiště k terminálu 3 jsme dorazili po devíti hodinách adrenalinové cesty ve 23,3o.

Pátek 23. října

Z Delhi odlétáme ve 4,15 – 3 a čtvrt hodiny letu.

S posunem času jsme v Dubaji v 6hodin.

Z Dubaje odlétáme v 9hod. a v Praze přistáváme po 6 hodinách letu ve 13,2o.

Autobus, metro, autobus - kde český řidič prudí, že jíme, když sedíme na schodech ( no, už jsme v Čechách) ... autobus, a jsme doma.