Všechny vybrané tituly najdete na pultech knihkupectví od 15. března 2018.
Každý rok obětují lidé v Protektorátu jedno novorozeně čarodějnici žijící v hlubokých lesích. Odnepaměti slýchali, že jen tak ochrání město před jejími zlými čáry. Jenže čarodějnice Xan není krutá. Naopak, o opuštěné dítě se postará, nakrmí je výživnou hvězdnou září a najde mu novou, milující rodinu na druhé straně lesa. Ale jednou dá novorozené holčičce omylem napít svitu měsíce. V její krvi začne kolovat magie. Xan se rozhodne děvčátko vychovat sama, pojmenuje je Luna a jeho kouzelné schopnosti zapečetí do doby, než bude Luně třináct a zmoudří. Jenže jak se blíží dívčiny třinácté narozeniny, kouzla začínají vyplouvat na povrch. Nad lesem se shlukují obrovská hejna hrozivých ptáků, pod zemským povrchem se probouzí sopka a kolem obchází žena s tygřím srdcem. A z Protektorátu míří k lesu muž odhodlaný Xanu zabít. Brzy bude muset Luna bránit ty, kdo dosud chránili ji. A postavit se skutečnému zlu.
Závěrečný díl tetralogie Geniální přítelkyně je románem o zralosti, o stáří, o kořenech a vykořeněnosti, o (ne)zmoudření a (ne)smíření. Vypráví o ztracených individuálních i kolektivních iluzích, privátní osudy jsou opět přirozeně propleteny s nedávnou historií mladé Italské republiky, která přišla na svět po referendu v roce 1946, jen o dva roky později než románové hrdinky, a která přestala existovat v roce 1994, po zhroucení dosavadního stranického systému. I Eleně a Lile se – každé jinak a jindy – zhroutí svět a hrozí jim, že zmizí v propadlišti dějin spolu s ním. Ale zatímco Lila po neviditelnosti vždy toužila, Elena, která pilně dřela na svém zviditelnění, to nehodlá dopustit. Téma vztahu života a fikce, velikosti a omezenosti literatury, konečnosti života a nesmrtelnosti knih, které v prvních třech dílech zůstávalo pod povrchem textu, se ve velkém finále stane klíčovým.
„Vytáhněte paty z Metropolu a budete na místě zastřelen,“ zní doživotní rozsudek bolševického tribunálu nad hrabětem Alexandrem Iljičem Rostovem za autorství „nebezpečné“ básně. Tak začíná strhující příběh klenoucí se třicet let od vzniku Sovětského svazu přes Velkou vlasteneckou válku až po nástup Chruščova k moci.
„Nenapravitelný aristokrat“ Rostov, uhlazený vzdělanec s důvtipem na rozdávání, jenž v životě neodpracoval jediný den, je nucen opustit své apartmá moskevského hotelu Metropol a žít v podkrovním kamrlíku pro personál, zatímco venku se odehrávají nejbouřlivější události ruské historie. Avšak hrabě je rozeným optimistou; v souladu s životní filozofií svého kmotra velkovévody – totiž že pokud se člověk nevypořádá s okolnostmi, okolnosti se vypořádají s ním – nezahořkne a postaví se osudu čelem. Jeho prostřednictvím sledujeme nejen specifický život za zdmi luxusního hotelu, ležícího na dohled od Kremlu, ale také vliv historických zvratů na jeho obyvatele. Výsledkem je úžasné dobrodružství, přinášející nečekaná přátelství, jež nám dává nahlédnout do nejhlubších zákoutí ruské duše.
Přízračná sibiřská tajga, nekonečné bažiny, zapomenuté trestanecké osady. Prostředí, ve kterém se osamělý český etnograf cítí méně sám. Hledá poslední příslušníky místních domorodých skupin, kteří zde živoří na hranici jejich zanikajícího světa. Celý kraj ale zahaluje závoj strachu. Mizí v něm mladé dívky. A není nikdo, kdo by je hledal. Etnograf se seznámí se sestrou jedné z pohřešovaných a nechá se postupně pohltit pátráním po osudu ztraceného děvčete. Většina cest, po kterých se vydává, však končí hluboko v lese...
Mezzosopranistka Dagmar Pecková je právem nepřehlédnutelnou osobností světové hudební scény. Do všeho jde s maximálním nasazením – ve svém profesním i v civilním životě. Co se leckdy jeví jako nesmlouvavá nekompromisnost, je zároveň její obrovskou předností – z pódií v jejím nezaměnitelném podání doslova čiší smršť emocí a pocit, že se právě teď dotýkáme podstaty umění. O tom, co to obnáší, „být částečkou geniální hudby“, o sólovém zpěvu jako toreadorství, o pozici klasické hudby v době vycizelovaných hudebních nahrávek, o velkém životním štěstí i o držkopádech je niterný a vzácně kompaktní knižní rozhovor Dagmar Peckové s houslistou, skladatelem a hudebním publicistou Lukášem Kutou. Stranou nezůstala ani ryze praktická stránka povolání operní zpěvačky – otázky nás zavedou do zákulisí vzniku opery, jak na hlasovou hygienu, jak skloubit rodinný život s profesním, jak vzít krizi jako životní výzvu a jak „uprostřed mnoha dobře míněných rad neztratit sebe“.
Kniha volně navazuje na Příběhy Staré dámy, které se zabývaly historií cyklistického závodu Tour de France. Tentokrát se zaměřujeme na druhý z tria slavných třítýdenních závodů – Giro d’Italia. Také ten každoročně přitahuje pozornost milionů fanoušků na celém světě a v roce 2017 završil i on první stovku svých ročníků. V posledních letech, s přibývajícími úspěchy českých cyklistů, se o Giru stále častěji hovoří také v Česku. V roce 2018 navíc bude závod mimořádně atraktivní i proto, že poprvé v historii odstartuje mimo evropské území – ve Starém městě v Jeruzalémě. Stejně jako Příběhy Staré dámy, jsou i Příběhy Corsa rosa vybaveny unikátními dobovými fotografiemi a bohatým statistickým přehledem.
Kniha Falešné hranice. Příběhy akce „Kámen“ 1948–1951 odkrývá doposud téměř neznámou nezákonnou činnost Státní bezpečností na přelomu 40. a 50. let 20. století. Autorka na deseti osobitých příkladech vypráví příběh účastníků i zákulisí zákeřných zločinů, které spočívaly v organizování pastí pro předem vytipované oběti, vyprovokované k útěku z Československa. Státní bezpečnost vymyslela akci „Kámen“, aby mohla vyslýchat vyhlédnuté osoby na falešných německých celnicích v domnělých úřadovnách americké vojenské kontrarozvědky. S usvědčujícími materiály pak byly osoby, které se domnívaly, že skutečně překročily československou státní hranici, za nedovolený „přechod hranic“ zatčeny. Nešlo o náhody, nýbrž o systémové opatření bezpečnostního aparátu, který skrytě porušoval vlastní zákony. Kvůli upevnění totalitní moci a podchycení nejrůznějších forem nesouhlasu s nově nastolenými poměry neváhali příslušníci Státní bezpečnosti používat kriminálních metod. Záměrem autorky je přiblížit rafinovanost, která se v chápání státně bezpečnostní práce stávala samozřejmostí. Navzdory faktu, že se jednalo o nejutajovanější represivní akce komunistického režimu, odhaluje nové oběti i pachatele, nastiňuje vývoj akce „Kámen“ v čase i prostoru, dokládá škálu důvodů pro její využití. Bohatá obrazová příloha je dokladem široké pramenné základny úřední i soukromé povahy. Dosud nepublikované archivní materiály konfrontuje s pozdějšími výpověďmi svědků, čímž bylo možné představit uvažování a postupy tajné policie z období bouřlivého a nepřehledného vývoje po únoru 1948 ve zcela novém světle.
Třináctiletý Ari se stará o nemocného bratra Joniho. Žijí ve světě, v němž dramaticky ubývají přírodní zdroje. Bratři tráví volný čas hraním nové videohry Kepler62, o které teď všichni mluví. Podaří se jim dostat do malé skupiny hráčů, kteří ji dokončili? Nikdo neví, co se stane těm, kdo překonají poslední level, ale mezi hráči kolují divoké zvěsti. Možná to není jen hra, ale také pozvánka. Ale kdo ji poslal a kam je zavede?
Osmiletá Wavy je neviditelná. Její matku plně zaměstnává braní drog a otce jejich výroba a prodej. Motorkář Kellen, který se vybourá nedaleko jejich domu, je tak od chvíle, kdy jí umřela babička, prvním člověkem, který si Wavy všímá. Možná je to o patnáct let starší vazoun s bohatým trestním rejstříkem, ale aspoň ji vidí. Muž, jehož si Wavyin otec najímá na špinavou práci, rozhodně není ten typ člověka, který má sklony zachraňovat jiné, dívčina nesmělá nabídka přátelství ovšem vyplní prázdnotu v jeho životě. Během dospívání je Wavyin vztah s Kellenem jediným světlým místem v brutálním světě feťáků a zhýralosti, v němž je nucena se pohybovat. Když ale její rodinu rozdělí tragédie, vstoupí jí do života teta, která se ji pokouší ochraňovat – a to, co Wavy připadalo krásné, se náhle pod drobnohledem vnějšího světa jeví jako ošklivé. Kellen možná není žádné neviňátko, představuje ovšem pevný bod ve Wavyině chaotickém životě. Teď už se dívka nemůže držet stranou, naopak musí začít bojovat – za Kellena, svého brášku i za sebe. Na malém městě však bohužel žádná tajemství nezůstanou skryta navěky… Román Mezi krásou a ošklivostí, tematicky blízký knize Bílý oleandr, nutí čtenáře zamyslet se nad tím, co vlastně znamená rodina.
Někteří si postavili v lese chýši, jiní žijí v maringotkách, případně na horských samotách. Jeden přespává přímo pod stromy. K některým se dá dojet autem, k dalším se musí pěšky. Šumavští poustevníci, samotáři, jejichž názory a životy se nepodobají vůbec ničemu, co znáte. O setkáních s nimi je tato kniha.
Osm rozhovorů s lidmi žijícími dlouhodobě mimo civilizaci přináší pohled do tajuplného světa, o jehož existenci nic nevíme. Setkáváme se zde s divokými zvířaty, krutými zimami, dokonce i s přízraky. Někteří samotáři jsou vysloveně racionální (zejména obě zpovídané ženy), jiní vyprávějí svůj život trochu jako mýtus. I ten má svou výpovědní hodnotu, jen jinou než výčet ověřených faktů. Způsob, jakým novodobí poustevníci v krajině přebývají, se ostatně dost možná mýtem brzy stane. Pokud se jím už nestal.
Irsko zasáhla hospodářská krize, a tak se v Corku všichni mají co ohánět, aby přežili. Středoškolákovi Ryanovi před pár lety umřela máma a otec to nenese moc dobře – chlastá a vyskytuje se doma spíš nepředvídatelně. Jediným světlým paprskem v Ryanově životě je Karine, vtipná a děsně sexy. A piano. Jenže to fotr věnuje místnímu mafiánovi Jimmymu Phelanovi. Ten to taky nemá jednoduchý – musí se starat o mámu, kterou prvních dvacet let ani neznal. Teď ji teda zná – nejdřív zabije chlapa šutrem s panenkou Marií a pak se rozhodne napravit společnost na vlastní pěst. Mladičká prostitutka Georgie, sousedka Tara, která strká nos (i jiné části těla) kam nemá, i další postavy z Corku, města, co všechny dřív či později semele, vás zaručeně rozbrečí. Často smíchy. Holt člověk dělá, co může, a nezbývá než doufat, že jednou dojde odpuštění.
Ústecký vyšetřovatel Václav Rákos se vypraví do nemocnice v Rumburku kvůli podezření, že pacientka, která zemřela na otravu metylalkoholem, se ve skutečnosti stala obětí vraždy. Rákos je přesvědčený, že existuje souvislost mezi její smrtí a případem zdravotní sestry obviněné z otravy šesti pacientů draslíkem. Krátce nato dojde v nedaleké vesnici k vraždě zaměstnance národního parku. Důkazy směřují k Miloši Bjelejovi, válečnému zločinci, který kdysi pobýval v Pardubicích jako vojenský poradce. Jenže Bjelej je oficiálně už deset let po smrti. Zima je toho roku mimořádně dlouhá a tuhá a Václav Rákos zjišťuje, že vraždy v Rumburku a jeho okolí mají mnohem temnější pozadí, než tušil. Jak souvisí vyšetřování s případy úmrtí v rumburské nemocnici? A kdo je ve skutečnosti Miloš Bjelej?
První a zároveň poslední próza scenáristy Jiřího Křižana (1941–2010). Příběh osiřelého venkovského chlapce vychovávaného bezmála starosvětsky spravedlivým dědečkem, prostříhávaný „blbeckými“ historkami z náhradní vojenské služby u Pomocných technických praporů (PTP). Nesmírně sugestivní vyprávění, které dává téměř fyzicky pocítit, jaké to je vyrůstat na okraji společnosti – jako politickou zvůlí ocejchovaný „třídní nepřítel“, a tudíž neplnohodnotný, „bývalý člověk“.
Jak máme hájit evropskou civilizaci, když neznáme její kořeny? Jak máme hájit svou identitu, když ani nevíme, z čeho vyrostlo evropské myšlení? Tato srozumitelná naučná kniha nám v tom může pomoci. Nečekejte jen zjednodušenou literární podobu biblických příběhů, jak ji známe třeba od Ivana Olbrachta. Vopěnka přistupuje k odkazu Bible, tedy Starého i Nového zákona, moderně. A také didaktičtěji. Neváhá použít odkazy k současnosti, poukázat na biblické protimluvy nebo připomenout současné vědecké poznání. Biblické příběhy v jeho podání promlouvají k současným dětem. Jsou tím minimem, které by měl každý Evropan znát, aby porozuměl sám sobě, svým evropským kořenům. Tato kniha nemá věkové omezení. Tak jako má Bible mnoho vrstev, i zde si mohou svou látku najít děti na prvním i druhém stupni, stejně jako na středních školách. A jakési biblické minimum z ní mohou čerpat i dospělí.
Čtivě napsaná autobiografie Gena Deitche o neuvěřitelných osudových zvratech významného amerického filmaře, který spoluutvářel československé dějiny animovaného filmu. Gene Deitch, držitel Oskara za animovaný film z roku 1961, byl v roce 1959 vyslán proti své vůli do Prahy navázat kontakt s československými animátory. Vymínil si, že v komunistické zemi nezůstane více než 10 dní, ale osudové setkání s producentkou studia Bratři v triku Zdenkou Najmanovou protáhlo jeho pobyt v Praze až do dnešních dnů. Díky Deitchovým vazbám se v Československu vyráběly animované filmy, které se brzy proslavily po celém světě. Málokdo ví, že seriál Tom a Jerry nebo některé díly Pepka námořníka se vyráběly v Praze. Vtipný nadhled Gena Deitche na realitu komunistického Československa se vyhýbá zavedeným klišé, aniž by přitom realitu jakkoliv přikrášlovaly. Zajímavé je bezpochyby i líčení historek s významnými osobnostmi pražské Kampy a světa animovaného filmu Jiřím Trnkou, Jiřím Brdečkou nebo Janem Werichem. Významnou součástí knihy jsou i poprvé uveřejněné Trnkovy návrhy postav k animovanému filmu Hobit, který měl Deitch točit v Praze v době, kdy Tolkienovo dílo bylo ještě zcela neznámé.
Napsat komentář