Statek

Statek číslo 1 měl za 140 let čtyři rody hospodářů. Zaoralové ho drželi do 20. let 19. století, potom Přecechtělovi z Tlumačova. Pak statek dvakrát za sebou přešel na zetě: nejdřív na Novotného a potom na Večeřu, opět z Tlumačova.

Zaoralové (do 1827)

Prvním hospodářem, kterého matriky jmenují, je sedlák Jan Zaoral. Jeho žena Anna byla dcerou Josefa Viktory ze Sulimova. V letech 1787–1803 se jim narodilo nejméně šest dětí. Od roku 1806 je jako matka zapsaná Marina, dcerou Františka Novotného z Bělova, nejspíš druhá žena. Děti se rodily až do roku 1816. Dcera Anna se roku 1807 provdala za Michala Brázdila z Lubné. Ve 20. letech hospodařil na statku Josef Zaoral. Poslední dítě Zaoralů se tu narodilo v srpnu 1827.

Nejstarší Zaoral v Bělově je Viktorin Zaoral s ženou Marinou. V letech 1750–1755 nechali pokřtít syna Martina, dceru Marinu a syna Josefa a roku 1755 je Viktorin zapsán jako sedlák. Zda už tehdy hospodařil na čp. 1, matrika neříká.

Přecechtělovi z Tlumačova (asi 1828–1850)

Na indikační skice z roku 1829 je u všech polí statku zapsaný „Przeczechtil Joh. N. 1“. Pololáník Jan Přecechtěl se ženou Mariannou roz. Gazdovou přišel z Tlumačova. Sčítání 1880 uvádí, že jejich synové Jan (*1815) a Antonín (*1825) se narodili ještě tam. V Bělově se jim narodily další děti, podle všeho i Tomáš (1835), pozdější domkář na čp. 41. Matrika tyto zápisy píše hodně nečitelně a je potřeba je ověřit v originále.

Synové statek nepřevzali. Jan, Antonín i Tomáš žili jako podruzi a domkáři a živili se jako nádeníci nebo pracovali v kamenolomu. Statek přešel přes dceru Annu na jejího muže.

Novotní (asi 1850–1884)

V letech 1852–1862 hospodařil na čp. 1 pololáník Antonín Novotný. U všech pěti dětí farář zapsal, že matka Anna je dcerou „Jana Přecechtěla, pololáníka Bělov, a Marianny roz. Gazdové z Tlumačova“. Syn Arnošt (*1859) sloužil roku 1880 u 12. pluku dragounů a později žil na statku jako nájemník.

Večeřovi (od 1884)

Dcera Františka (*1862) se roku 1884 vdala za Františka Večeřu z Tlumačova a statek převzal on. Roku 1890 je zapsaný jako „majitel usedlosti“ s čeledínem, nádeníkem a děvečkou. Syn František vystudoval reálku, starší syn Ladislav zůstal na statku. František Večeřa zemřel v roce 1939. Ladislav se asi v roce 1951 smrtelně zranil při svozu obilí.

V září 1939 se na čp. 1 přistěhovala Anastazie Oškerová, dcera Ladislava Večeři, se svým mužem.

Janu Přecechtělovi zemřeli na čp. 1 syn Augustin (1832, dva roky, na spálu) a dcera Josefa (1833, tři týdny po narození).

Ze statku pocházel i Josef Přecechtěl, voják pěšího pluku Císař František Josef. Zemřel doma na tyfus 12. 1. 1851, bylo mu 26 let.

Sedlák Jan Přecechtěl zemřel 26. 4. 1854 sešlostí, bylo mu 79 let. V dubnu 1862 zemřela na statku roční Josefa, dcera Antonína Novotného a Anny Přecechtělové, na spálu.

Pololáník Antonín Novotný zemřel náhle 23. 12. 1867, bylo mu 36 let. Vdova Anna se znovu vdala za Jana Šnevajse. Zemřela 21. 5. 1872 ve 46 letech. Stará selka Marianna Přecechtělová, rozená Gazdová z Tlumačova, zemřela 18. 2. 1872 ve věku 80 let.

Nejstarší matrika zemřelých (1769–1819) zapisuje na čp. 1 Zaoraly (tak je jméno zde i napsáno). Roku 1781 zemřela Marina, žena domkáře Viktorina Zaorala. Výměnkář Valentin Zaoral zemřel v únoru 1792 v 68 letech, jeho žena Rozina o tři týdny později. Sedlák Jan Zaoral přišel v lednu 1805 o ženu Annu, která zemřela při porodu i s dítětem. Nejméně šest jeho dětí zemřelo malých, tři na neštovice. Jan Zaoral zemřel 1. 7. 1818 v 60 letech.

Nejstarší matrika pokřtěných (1769–1783) zapisuje roku 1782 na čp. 1 (číslo není jisté) křest Jana, syna podruha Jana Zaorala a jeho ženy Anny.

Kostry na dvoře (1901). V srpnu 1901 kopal majitel František Večeřa na dvoře hlínu a asi půldruhého metru hluboko našel kostru ženy a malého dítěte. Lékařská komise usoudila, že ležely v zemi asi 100 let. Moravská orlice připomněla, že statek tehdy patřil Zaoralům a asi před 70 lety ho převzal Přecechtěl z Tlumačova. Pamětníci si nic takového nevybavili. Noviny uvažovaly o úkrytu, který se zasypal, nebo o vraždě v době, kdy v Bělově stálo vojsko. Brněnské noviny psaly o kostře mladého muže.

Rok 1921. Sčítání lidu zapsalo na čp. 1 celkem 4 obyvatele. Domácnost vedl František Večeřa (*1859), hospodář.

Dražby (1903 a 1911). V září 1903 šel půllán čp. 1 do soudní dražby, odhadní cena byla 18 420 K. V březnu 1911 byl dražen znovu za odhad 10 152 K i s koněm, vozem, pluhem, branami, válcem a sečkovicí.