Shrnutí

Bělov je malá ves na pravém břehu Moravy pod Chřiby. Katastr má 343 ha, z toho 90 ha lesa Hučaj. Ves patřila ke kvasickému panství i farnosti. Roku 1829 měla asi 45 domů kolem návsi, roku 1910 už 85. Rostla hlavně o domky domkářů a podruhů na Kopánkách, na Holajce a na Vývozku.

• Staré rody. Na statcích kolem návsi se držely rody Novotných, Daňků, Brázdilů, Galatíků, Smýkalů a Přecechtělů. Statky se často dědily přes dcery, takže jméno na domě se měnilo a rod zůstával.
• Domkáři a podruzi. Většina lidí neměla vlastní statek. Pracovali jako nádeníci, čeledínové, pastevci nebo řemeslníci a často se stěhovali z domu do domu.
• Nemoci. Nejvíc obyvatel zabíjely dětské nemoci, neštovice, souchotiny a cholera. Cholera roku 1855 a hlavně roku 1866 zasáhla skoro každou ulici.
• Požáry. Roku 1874 vyhořela strana proti zvonici, roku 1877 strana pod zvonicí, roku 1899 část Kopánek a roku 1902 pět chalup na Holajce.
• Nová práce. Po roce 1870 nacházeli muži práci v kamenolomu, v kvasickém cukrovaru, při regulaci Moravy a u železnice. Ve 20. století pracovala řada lidí u firmy Baťa.
• Obec ve 20. století. Roku 1882 se otevřela škola, roku 1926 vznikl hasičský sbor a v září 1952 vstoupila většina rodin do JZD.

Nejvíc lidí žilo v Bělově roku 1921, 458. Pak obyvatel ubývalo až na 242 při sčítání 1991 i 2001; nejméně jich podle roční evidence bylo k 1. lednu 1999, jen 223. Od té doby jich zase přibývá: k 1. lednu 2026 měl Bělov 323 obyvatel (evidence obyvatel ČSÚ). Domů ale přibývalo stále: roku 1869 jich bylo 69 a roku 2011 celkem 127. V jednom domě tak dnes žije průměrně jen 2–3 lidé, na konci 19. století to bylo kolem pěti.

Nejstarší zprávy o vsi

Pravěk. Nejstarší stopy lidí v katastru jsou ze starší doby kamenné. Lovci mamutů tábořili na výběžcích Chřibů nad údolím Moravy. Jejich pazourkové nástroje se našly v polohách Za humny a Pod kótou 297. Z mladší doby kamenné pochází kamenný sekeromlat s otvorem pro násadu. V době bronzové stála na místě zvaném Milotské (Pod Bělovem) osada lidu lužické kultury s pohřebištěm. Většinu zničila regulace Moravy na začátku 20. století. Zachránily se střepy a bronzové kopí s tulejkou; nádoba se dvěma uchy a miska jsou v Moravském zemském muzeu. Na stejném místě měli ve 2. století př. n. l. osadu Keltové a v 9.–10. století velkomoravští Slované (H. Chybová, Pravěké dějiny, belov.cz; Památky archeologické 1939; J. Červinka, Osídlení kraje olomouckého v pravěku, s. 26).

Rok 1141. Nejstarší písemná zmínka je v soupisu statků olomouckého biskupství z doby biskupa Jindřicha Zdíka. Stojí v něm „Nabeloue I carens cultore“: v Bělově mělo biskupství jedno popluží, ale nikdo na něm nehospodařil. Editor Českého diplomatáře dodává „Bělov u Kvasic“ (Codex diplomaticus Bohemiae I, č. 115, s. 122). Listina se dříve datovala do roku 1131. Podle historika V. Bistřického vznikla roku 1141, kdy Zdík přenesl sídlo biskupství ke katedrále sv. Václava; tuto dataci přijímá i obec. Originál je uložen v Olomouci.

Pod Rotaly a Lambergy. Bělov patřil k panství Kvasice. To drželi v letech 1625–1746 hrabata z Rotalu, potom Lambergové. Před třicetiletou válkou měla ves 19 selských usedlostí: 14 pololánů a 5 podsedků. Roku 1750 tu bylo 11 sedláků a 5 podsedků. Roku 1693 si Bělovští stěžovali, že jim vrchnost přidala robotu a zakázala pást na pozemcích, kde dnes stojí Žlutava a Nová Dědina (J. Kameníček, Moravské Slovensko od 17. století, sv. 2, 1909, s. 136–137; kronika obce, belov.cz).

Domy a lidé před sčítáním. Podle Kameníčka (s. 194) měl Bělov roku 1790 47 domů a 282 obyvatel, roku 1834 52 domů a 344 obyvatel a roku 1900 80 domů a 441 obyvatel. Katastr obce měřil 3,4 km².

Jméno vsi. Ve starých listinách se ves píše Bielowitz (1376), Byelov (1406, 1415), Bylov (1437) a Bielov (1446). Ves tohoto jména je v Česku jediná. Odkud jméno pochází, není známo.

Pečeť z roku 1748. Na kulaté obecní pečeti bylo rádlo, nad ním slunce a hvězdy a nápis „Obec dědina Bielov 1748“. Z této pečeti vychází dnešní znak a prapor obce (2003).

Zvonice 1775. Zvonici na návsi dala podle ohňového patentu Marie Terezie postavit asi roku 1775 kvasická vrchnost, František Adam z Lamberka. Purkmistrem byl tehdy Fabián Brázdil. Zvonilo se poledne, klekání, umíráček a při požárech a bouřkách (K. Koutňáková, Zvonice, belov.cz).

Kříže. Kvasický farář Matěj Moritz posvětil roku 1744 dřevěný kříž u Bělova. Na jeho místě u pěšiny k lesu Hučaj stojí kamenný kříž z roku 1846; obec se 21. 6. 1846 zavázala ho udržovat. Druhý kamenný kříž u cesty na Kvasice dal postavit kolem let 1847–1849 purkmistr František Daněk ze statku čp. 11 (K. Koutňáková, Bělovské kříže, belov.cz).

Purkmistři a starostové

Seznam sestavil učitel Chrastina z obecních pramenů. Rok je první, ve kterém je dotyčný doložený ve funkci (kronika obce, belov.cz).

František Daňek byl purkmistrem až do smrti roku 1851. Jan Daňek prosadil roku 1914 silnici na Žlutavu.

Co se v obci za jednotlivých starostů změnilo (podle obecní kroniky a časové osy na belov.cz):

• Jan Daňek (čp. 14, 1923–1931): roku 1924 byl ve škole odhalen obraz padlých, roku 1927 začala obecní kronika (podepsal ji jako starosta), roku 1929 kanalizace od obecních studní ke zvonici.
• František Janiš (obchodník, čp. 82, 1931–1942): roku 1931 telefon v hostinci, 1932 nová studna zaplacená Sdružením Baťových zaměstnanců, 1933 požární nádrž na návsi, 1937 pomník padlých a výletiště v Hájku, 1938 elektrifikace obce za 148 600 Kč.
• Václav Štěbra (1946–1958, předseda MNV): roku 1951 nástavba hasičské zbrojnice pro kancelář MNV (3 500 brigádnických hodin), 1951–1952 místní rozhlas, 1952 JZD, 1953 dvě nové nádrže na návsi, 1955 vodovod na Holajce a v Kopánkách, 1956 autobusová linka do Kvasic a Kroměříže.
• František Samsonek (1958–1964): roku 1959 začala stavba kulturního domu, 1960 oprava zvonice, 1961 požární nádrž v Kopánkách a začátek stavby jezu na Moravě, 1962 asfalt na cestě přes ves.
• Josef Kotásek (1964–1976): roku 1965 autobusová čekárna naproti škole, 1966 dokončen bělovský jez a asfaltová silnice do Otrokovic, 1967 přístavba MNV s knihovnou a kanalizace, 1968–1970 nová silnice k Bělovu (2,3 km), 1969 asfalt na Žlutavu, 1970 obecní areál, 1972–1973 kulturní jizba a taneční kolo, postavené hlavně brigádně.
• Ing. Miroslav Klvač (1976–1986): roku 1979 točna a autobusová zastávka. Téhož roku byla zrušena obecní škola.
• Eduard Švec (1986–1998): roku 1986 začala stavba obecního obchodu, kolaudován byl roku 1989. Roku 1986 odhalen pomník obětem 2. světové války, 1994 začal státní vodovod z Nové Dědiny, 1996 telefonní kabely ke všem domům.
• Vladimír Kadlčík (1998–2002): roku 2000 nové hasičské auto s vodním dělem.
• Jiří Přecechtěl (od 2002): roku 2003 znak a prapor obce podle pečeti z roku 1748, 2006 obecní úřad v budově bývalé školy čp. 77, 2011 plynofikace, 2014 cyklostezka podél Baťova kanálu a bezdrátový rozhlas, 2018 dětské hřiště, 2020 územní plán, 2021 kanalizace pro asi 90 domů (11,9 mil. Kč), 2024 nový průjezd obcí s chodníkem a parkoviště, 2025 stezka na Kopce. Obecní obchod se zavřel roku 2017, když se nenašel nový nájemce.