Statek

Statek číslo 19 je dům Novotných z jiné větve než na čp. 6. Ve 20. století odtud pocházel starosta Antonín Novotný.

Roku 1788 tu žil švec Josef Novotný. V letech 1811–1824 matriky na čp. 19 zapisují Josefa Novotného jako „granátníka pěšího pluku Kaiser“, později jako podsedníka. Jeho žena Marianna byla dcerou Antonína Kulendy z Tlumačova. Na mapě 1829 je statek zapsaný na „Nowotny Joseph N. 19“. Matriky v letech 1826–1830 jmenují na čp. 19 Josefa Kovaříka, „rychtáře(?)“. Toto čtení je nejisté.

V letech 1849–1866 hospodařil František Novotný, zapsaný jako „zahradník“, se ženou Annou Štěbrovou z Nové Dědiny. Jeho syn Vincenc (*1849) je roku 1880 „majitel podsedku“. V popisu hranic z roku 1878 je jmenován, protože jeho pole leželo na hranici se Žlutavou. Roku 1900 vedla statek sama Vincencova žena Antonie, nejspíš už jako vdova. Od roku 1910 hospodařil syn Antonín (*1878), v roce 1927 náměstek starosty a roku 1931 starosta. V roce 1939 mu Němci odvedli koně.

Podsedník František Novotný přišel v září 1866 o ženu Annu (cholera) a brzy i o malou dceru. Sám zemřel 18. 3. 1872. Syn Vincenc přišel roku 1873 o ženu Veroniku, zemřela na neštovice po devíti měsících manželství.

Nejstarší matrika zemřelých (1769–1819) zapisuje na čp. 19 Novotné. Domkář Bartoloměj Novotný zemřel 27. 2. 1773 v 60 letech, jeho vdova Veronika roku 1798. Josef Novotný přišel v prosinci 1783 o dvacetiletou ženu Alžbětu i novorozeného syna. Zemřel jako výměnkář roku 1813 v 60 letech. Jeho syn Josef sloužil v letech 1812–1813 u pěšího pluku Kaiser.

Nejstarší matrika pokřtěných (1769–1783) zapisuje Josefu Novotnému a jeho ženě Alžbětě děti Alžbětu (1775), Františka (1777), Veroniku (1780) a Marinu (1782). Syna Valentina pokřtili v listopadu 1783, krátce předtím, než zemřel i s matkou. Číslo domu se u Novotných v zápisech mění (19, 18, 17).

Rok 1921. Sčítání lidu zapsalo na čp. 19 celkem 6 obyvatel. Domácnost vedl Antonín Novotný (*1878), hospodář.

Válka 1914–1918. Na statku se 21. 10. 1886 narodil Josef Doležel, syn Františka Doležela. Byl číšníkem a sloužil u 25. zeměbraneckého pluku. V listopadu 1914 padl u Krakova do ruského zajetí a roku 1918 vstoupil v Omsku do legií (radiotelegrafní rota). Po návratu byl hostinským, domovské právo měl i ve Valašském Meziříčí. Zemřel 9. 12. 1930 na tuberkulózu.