Bělov Za války zahynuli dva Bělované nasazení na práce v Německu. Kolem třiceti mladých mužů pracovalo v Říši nebo v Ostravě a jediný Bělovan bojoval v zahraniční armádě. Obec osvobodili 3. května 1945 rumunští vojáci. Pět z nich v Bělově padlo; připomíná je pomník z roku 1981 se jmény Dan Nicolai, Vasile Dan Nicolai a Ivan Petroşanu a se dvěma neznámými vojáky (Centrální evidence válečných hrobů).
Protektorát (1939–1944)
-
- března 1939 obsadilo Německo Čechy a Moravu. V říjnu odvedla německá armáda koně i z Bělova, mezi nimi koně Františka Novotného z čp. 6.
- Od roku 1940 museli rolníci odevzdávat mléko (sběrna byla na čp. 25), vejce a další dávky.
- Roku 1941 poslali Němci do penze všechny legionáře ve státní službě. Bělovských legionářů se to netklo.
- Zatčena byla učitelka ručních prací Marie Štěpánová, v souvislosti s odchodem plukovníka Ludvíka Svobody do zahraničí. Vrátila se až v květnu 1945.
- Po atentátu na Heydricha (1942) nebyl v Bělově nikdo zatčen.
- Roku 1943 začala registrace mužů a žen na nucené práce a v obci vznikla protiletadlová obrana. 20. listopadu 1944 bylo v Bělově slyšet bombardování Zlína.
Na nucených pracích
Kronika obce jmenuje tyto Bělovany nasazené na práci v Říši, v Rakousku a v Ostravě. Někteří utíkali a doma se pak skrývali.
| Jméno | Ročník | Kde pracoval |
|---|---|---|
| Jaroslav Babišta(?) | 1910 | Řezno 1941, za měsíc utekl |
| Vojtěch Boukal | 1919 | Chotěbuz, pak Bruck an der Mur |
| Alois Brázdil | 1919 | Štýrsko 1943–1945 |
| Antonín Brázdil | 1921 | Essen, pak u Vratislavi; utekl, vrátil se 20. 4. 1945 |
| František Brázdilík | 1914 | Řezno 1941, po třech měsících utekl |
| Bohumil Daňek | 1922 | Todtova organizace v Norsku, až u polárního kruhu |
| František Galatík(?) | 1922 | Jena; zatčen, koncentrační tábor Flossenbürg, přežil pochod smrti do Dachau |
| Ladislav Horehleď | 1920 | doly na mastek ve Štýrsku |
| František Knopek | 1919 | důl v Ostravě |
| Jan Knopek | 1920 | Osvětim 1943, utekl a skrýval se do konce války |
| Emil Košík | 1920 | Bruck an der Mur 1942–1945 |
| Josef Košík | 1918 | Celovec a Lavamünd v Rakousku |
| Josef Košík, čp. 54 | 1921 | Essen, pak u Vratislavi; na falešný telegram odjel domů a skrýval se |
| František Kožuch | 1915 | Řezno, pak trestný oddíl v kamenolomu |
| Jiří Kubeš | 1920 | Vídenské Nové Město a Floridsdorf |
| František Novotný | 1910 | Řezno 1941 |
| František Novotný | 1922 | Lipsko, po náletu utekl |
| Oldřich Novotný | 1919 | Drážďany, Heidenau, Lippstadt 1941–1944 |
| František Petřík | 1921 | Schrobenhausen 1941 |
| František Pól | 1915 | Ostrava, pak u Berlína |
| Jiří Pól | 1917 | Ostrava |
| Evžen Rozsypal | 1921 | u Berlína |
| František Rozsypal | 1922 | Todtova organizace v Norsku, utekl a skrýval se |
| František Samsonek | 1912 | poštovní úřad v Říši 1943–1945 |
| Antonín Sedláček | 1911 | Ostrava |
| Vincenc Skácel | 1910 | Řezno 1941 |
| Oldřich Ševčík | 1921 | spolu s Antonínem Brázdilem |
| Václav Šnopek | 1922 | Blechhammer; utekl, chycen, znovu poslán zpět |
| Karel Zlámal | 1915 | stavba dolů v Ostravě a Kunčicích |
Na podzim 1944 kopali zákopy v Rakousku Antonín Doležel a Jaroslav Horehleď (oba 1923). Emil Košík se v táboře seznámil s Annou Vorošenkovou z Kyjeva a po válce si ji vzal.
Kdo se nevrátil
- Josef Knopek (nar. 26. 6. 1911), řezník, ženatý. Odjel na práci do Německa a už se nevrátil. Roku 1948 byl prohlášen za mrtvého ke dni 31. 12. 1943, nejspíš zahynul ve Štětíně.
- Karel Navrátil (nar. 12. 6. 1914), svobodný, zemědělský dělník na Baťově statku. V březnu 1943 ho poslali do Říše, pracoval ve Štětíně a v Linci. Dvakrát se pokusil utéct, pak skončil v koncentračním táboře v Oranienburgu u Berlína (vězeňské číslo 67502). Naposledy psal domů 26. února 1945. Podle spoluvězně mu po dalším pokusu o útěk amputovali nohu. Zahynul nejspíš při náletu na tábor nebo na pochodu smrti. Jeho jméno je na pomníku obce.
V zahraniční armádě
Jan Daňek (nar. 3. 8. 1912) byl jediný Bělovan v zahraniční armádě. V červnu 1939 utekl s jiným Bělovanem přes hranice. Německá stráž je chytila a Jan strávil šest týdnů ve vězení ve Frýdku a Ostravě. Potom se dostal do Polska a 2. září 1939 byl v Krakově zapsaný do československé jednotky. Při ústupu do Rumunska ho zajala sovětská armáda, deset měsíců byl v táboře u Moskvy. Pak odjel přes Turecko do Palestiny a bojoval jako řidič u Tobruku, v Normandii, ve Francii a v Německu. Po válce se oženil s dívkou z Nepomuku. Nejspíš šlo o syna rolníka Jana Daňka z čp. 14.
Odboj a partyzáni
- V lesích u Bělova se na konci války skrývaly partyzánské oddíly „Olga“ a „Bohuš“. Bělovští obyvatelé jim nosili jídlo. Slovák Ondrej Plešek(?) utekl v únoru 1945 z maďarské armády, ukrýval se v Kopánkách a přidal se k partyzánům. Po zradě byl raněn při přestřelce a tajně ho léčil lékař z Bělova.
- Jeden Bělovan byl ve spojení s odbojovou skupinou R 3 (Rada tří) a zorganizoval v obci odbojovou jednotku. K boji nedošlo, chyběly zbraně.
- Na podzim asi roku 1943 našel František Novotný z čp. 6 na půdě uprchlého ruského letce. Pomohli mu František Novotný, František Petřík a František Ševčík, který tlumočil. Přes Moravu ho tajně převezl pan Valuta(?) za pytel jablek.
Osvobození 3. května 1945
-
- dubna odešla z Bělova německá jednotka a vzala s sebou 14 kol a pár koní.
-
- a 2. května se bojovalo u Napajedel a Žlutav. Večer 2. května zasáhly rumunské granáty domy ve Výrovku. Střepina zranila Jarku(?) Brázdilovou.
-
- května ráno odešli poslední Němci. Rumunští vojáci 4. armádního sboru, kteří bojovali po boku Rudé armády, postupovali od Žlutav. Některé oddíly vedli místní Stanislav Stránský a pan Vylegal(?). Němci se drželi v lese Hučoj a ustoupili až v noci na 4. května.
- Rumuni ztratili 9 mrtvých a asi 23 raněných. Čtyři padlé pohřbili Bělované ve společném hrobě u Horního kříže. Německá palba poškodila střechy několika domů, mezi nimi čp. 12 a 20.
- Když fronta prošla, vylezli odvážlivci do zvonice a zvonili na osvobození.
-
- května přišli dva vojáci nové československé armády. Starosta Řezníček byl sesazen a vznikl revoluční národní výbor. Od září 1945 ho vedl Vilém Janík.
Zdroje: Kronika obce Bělov (založena 1927), záznamy let 1939–1945; Databáze VHA – Českoslováci v zahraničí; kronika SDH Bělov.