Statek

Statek číslo 2 dával jméno rodu Brázdilíků. Kolem roku 1855 si jeho hospodáři a rodina hostinských z čp. 48 jako by vyměnili místo. Syn hostinského se stal sedlákem na čp. 2 a syn sedláka z čp. 2 hostinským na čp. 48.

Jak vzniklo jméno Brázdilík (1787–1850)

V letech 1794–1815 hospodařil na statku sedlák František Brázdil se ženou Marinou z Kurovic. Protože v Bělově žilo několik rodin Brázdilů, začal ho farář v roce 1802 zapisovat „František Brázdil, zvaný Brázdilík“. Přezdívka zůstala rodu jako příjmení. Na indikační skice z roku 1829 už statek patří „Brazdilik Franz N. 2“.

Jeho syn Jan Brázdílek (*1802) se oženil s Voršilou, dcerou Zachariáše Hybala z Měrovic. V letech 1833–1845 se jim narodilo sedm dětí. Kmotrem jim chodil soused, sedlák Václav Galatík z čp. 3. Roku 1850 se Janovi narodila dcera s druhou ženou Angelou, rovněž Hybalovou.

Novotní z hostince (asi 1855–1885)

V roce 1858 už na čp. 2 hospodařil pololáník Josef Novotný, „syn hostinského Jana Novotného“. Je to tentýž Josef, který do roku 1853 vedl hostinec na čp. 48. Ve stejné době se Brázdilíkův syn František stal hostinským na čp. 48 (doloženo 1868–1869). Zda šlo o výměnu, nebo o dva prodeje, ukáže až pozemková kniha. Roku 1880 žila na statku jako výměnkářka Josefova vdova Františka Novotná (*1823).

Galatíkovi (od 80. let)

Do roku 1890 statek přešel na Antonína Galatíka (*1853), syn domkáře Josefa Galatíka. Spolu s ním přišel z čp. 40 i jeho tchán Jan Kostelan. Antonín pracoval nejdřív jako dělník v cukrovaru (1880) a pomocný zedník (1890), od roku 1900 je zapsaný jako „polní hospodář, vlastník“. V roce 1921 ještě hospodařil. Syn Vladimír (*1889) sloužil roku 1910 na vojně.

Roku 1969 vykoupil MNV opuštěný dům po zemřelých bezdětných manželech. V roce 1971 vznikla na zahradě kulturní jizba a taneční kolo.

Syn Vladimír Galatík (*1889) padl v 1. světové válce. Je jedním ze 17 bělovských padlých. Na jeho památku darovala matka Františka Galatíková hasičskému sboru 75 korun.

Pololáník Josef Novotný zemřel 28. 2. 1862 na souchotiny. Bylo mu 48 let a byl 17 let ženatý.

Při choleře v září 1866 zemřel na čp. 2 osmiletý Jan, syn pololáníka Josefa Novotného. Roku 1872 tu zemřela výměnkářka Františka Tarajová, 44 let vdaná.

Nejstarší matrika zemřelých (1769–1819) zapisuje na čp. 2 Brázdily. Jan Brázdil, nejdřív domkář, pak sedlák, pochoval v letech 1774–1784 nejméně čtyři malé děti. Zemřel 10. 3. 1788 na horečku ve 38 letech. Jeho vdova Anna zemřela roku 1816 v 71 letech. Statek převzal syn František, kterému v letech 1797–1812 zemřely čtyři děti, dvě na neštovice.

Nejstarší matrika pokřtěných (1769–1783) zapisuje Janu Brázdilovi a jeho ženě Anně v letech 1770–1781 nejméně sedm dětí: Františka, Veroniku, Barboru, Jana, Kateřinu, Antonína a Annu. Roku 1777 bydlel na statku podruh Václav Spáčil (čtení nejisté).

Úkryty pod stodolou. Podle Moravské orlice (1901) byly pod stodolou statku čp. 2 asi 4 metry hluboko chodby, které se větvily na několik metrů. V červenci 1866 do nich lidé schovávali šaty a jiné věci před pruským vojskem. Při požáru roku 1874 byly zasypány. Dva mladí bělovští rolníci se tehdy dva dny skrývali v jámě pod skálou. Třetí den našli jámu zasypanou zřícenou skálou.

Rok 1921. Sčítání lidu zapsalo na čp. 2 celkem 3 obyvatele. Domácnost vedl Antonín Galatík (*1853), samostatný rolník.

Válka 1914–1918. Na pomníku padlých je Vladimír Galatík, který zemřel 1. 5. 1919 v Praze. Syn Vladimír (*1889) z tohoto statku byl roku 1910 na vojně. Nejspíš jde o stejného muže, data narození se ale liší.