Statek

Statek číslo 17 drželi Boháčové. Jiří Boháč byl kolem roku 1820 bělovským rychtářem. Statek pak dvakrát přešel na zetě: z Boháčů na Molčíky a z Molčíků na Skopalíka z Tlumačova.

Matriky z let 1792–1826 píšou jméno hospodáře nečitelně (dříve čteno „Bošek“ nebo „Kozák“). Mapa z roku 1829 ale jasně píše „Bohatsch Georg N. 17“, takže jde o Boháče. Jan Boháč měl děti 1792–1796, Jiří Boháč se ženou Annou Smýkalovou 1806–1817. Jiří podepsal roku 1820 obecní protokol jako rychtář. Jeho dcera Marianna se provdala za sedláka Václava Galatíka na čp. 3.

Další dcera Františka si vzala Františka Molčíka, syna pololáníka ze Skaštic, který statek v letech 1849–1876 vedl. Jeho syn Antonín Molčík se oženil s Rozálií Kadlčíkovou z čp. 27. Rozálie se později znovu provdala za Martina Skopalíka z Tlumačova. Jeho matka byla rozená Gazdová, stejně jako žena Jana Přecechtěla z čp. 1, možná z téže tlumačovské rodiny. Skopalík měl v letech 1881–1896 devět dětí. Do roku 1910 se přestěhoval na čp. 84 a statek přešel na Antonína Polišenského z Nové Dědiny.

V březnu 1853 zemřela na čp. 17 vdova Anežka Skácelová, podruhyně a dcera obecního pastýře. Bylo jí 56 let. Pro velký sníh pro ni nemohli přivést kněze.

Cholera zasáhla čp. 17 v září 1866. Zemřela selka Františka Molčíková, rozená Boháčová, a o tři dny později její osmiletá dcera. Pololáník Antonín Molčík zemřel 1. 6. 1880 na tuberkulózu, bylo mu asi 31 let.

Nejstarší matrika zemřelých (1769–1819) zapisuje na čp. 17 Petržíky. Jiří Petržík, domkář a později sedlák, pochoval v letech 1771–1783 nejméně devět dětí. Syn Matěj zemřel roku 1775 ve 24 letech. Jiří Petržík zemřel jako výměnkář 9. 9. 1791 v 70 letech. Pak tu hospodařil sedlák Jan Loška (čtení nejisté). Zemřel 4. 3. 1808 na koliku v 60 letech, jeho vdova Anna roku 1817.

Nejstarší matrika pokřtěných (1769–1783) zapisuje Jiřímu Petržíkovi a jeho ženě Alžbětě v letech 1769–1782 devět dětí. Většinu z nich najdeme i v matrice zemřelých. Na statku žili také podruzi Hanákovi, Novotní, Poláchovi a Vašinovi. Roku 1774 tu pokřtili nemanželskou dceru Annu.

Rok 1921. Sčítání lidu zapsalo na čp. 17 celkem 8 obyvatel. Domácnost vedl Antonín Polišenský (*1870), samostatný zemědělec.

Válka 1914–1918. Na pomníku je Emil Žitný z Nové Dědiny (*25. 12. 1887), který zemřel 26. 11. 1918 v Bělově. Roku 1921 tu žily dcery Ludmila (*1913) a Františka (*1917) Žitné s matkou, už provdanou Šafaříkovou. Že šlo o jeho rodinu, je pravděpodobné, ne jisté.