Obecní kovárna

Domek číslo 9 patřil obci a přes 150 let v něm bydlel obecní kovář. Kováři v něm nebyli majiteli, ale nájemníky. Matriky je proto často zapisují jako podruhy. Mnozí přišli z jiných obcí a po pár letech zase odešli.

Kratochvílové a další kováři (1771–1844)

Prvním známým kovářem byl Pavel Kratochvíl (německy psáno Krutschwil). Matrika zemřelých ho v Bělově zapisuje už roku 1771. Na čp. 9 mu zemřely děti v letech 1772, 1774 a 1792. Zemřel 3. 10. 1807 „sešlostí věkem“ v 78 letech. Kovárnu vedl asi 35 let.

Matrika pokřtěných ho zapisuje už v říjnu 1770, kdy se mu a jeho ženě Kateřině narodila dvojčata Martin a Veronika. Roku 1777 je v Bělově zapsán ještě jeden kovář, Václav Kratochvíla z čp. 44. Byl to nejspíš Pavlův příbuzný.

Po něm kovařil Isidor Kratochvíla, „poddaný panství Malenovice“, nejspíš Pavlův syn nebo zěť. V říjnu 1789 se mu narodila dvojčata a roku 1795 dcera Antonie. Jeho žena Barbora byla dcerou bělovského Jiřího Štěby(?). Roku 1815 je Antonie zapsaná jako „dcera kováře v Bělově“. Isidor zemřel jako podruh na čp. 46 dne 25. 11. 1818 v 60 letech.

V roce 1820 už kovařil Jan Kříž(?) s manželkou Magdalenou z Tlumačova. Narodila se jim dvojčata Ignác a Josef.

Od roku 1833 matriky jmenují „obecního kováře“ Tomáše Šumberu. Jeho žena Rozálie byla dcerou domkáře Kiliána Brázdila. Do roku 1843 měli pět dcer. Dcera Petronila se později provdala za Tomáše Přecechtěla na čp. 41. Šumbera zůstal v Bělově i po odchodu z kovárny: roku 1860 podepsal s ostatními domkáři stížnost proti 17 sedlákům.

Šumbera, Kafka a Rozsypal (1844–1863)

Roku 1844 převzal kovárnu nový kovář. Matrika narozených ho zapisuje jako Jana Kroutila(?), nejspíš to ale byl Jan Šumbera. Zemřel na čp. 9 dne 20. 8. 1852 na nervovou horečku, bylo mu 31 let. Jeho vdova Anna zemřela roku 1857 na čp. 12.

V únoru 1853 už je na čp. 9 zapsán kovář Theodor Kafka, jinde Xaver Kafka. Zápis narozených se dříve četl jako „Teodor Peška, syn hostinského z Mistřic“. Matrika zemřelých ale píše jméno zřetelně jako Kafka. Kafkovým tu zemřely děti Angela (1853), Leonard (1860) a Františka (1863). Theodor Kafka utonul 7. 1. 1862, bylo mu 50 let a byl 10 let ženatý. Tělo ohledal okresní lékař. Jeho vdova Anna pocházela z Bystřička.

Roku 1863 přišel Martin Rozsypal (*1832), syn Ondřeje Rozsypala ze Zářičí. Oženil se v Tlumačově s Annou ze Žlutavy a měli nejméně devět dětí. Při sčítání roku 1880 je zapsaný jako kovářský mistr, roku 1890 jako nájemník.

Jeho syn František Rozsypal (*15. 10. 1869) kovárnu převzal. V roce 1893 se oženil s Julií z Nové Vsi. Roku 1910 u něj jako pomocník pracoval syn František, člen už třetí kovářské generace. Při sčítání 1921 měl František starší „samostatnou dílnu“ a v domě žilo 11 Rozsypalů.

Roku 1923 obec domek pronajímala. V roce 1926 ho prodala „paní F. Rozsypalové, vdově po bývalém zdejším kováři“, za 7 000 Kč. Tím obecní kovárna zanikla.

Po Rozsypalech

Kovářskou živnost potom roku 1927 začal provozovat František Blažek z Kvasic, v roce 1930 na čp. 5. Rozsypalovi zůstali v obci: Julie Rozsypalová šila jako švadlena. Domek čp. 9 měl ještě v 50. letech doškovou střechu a byl jednou z posledních lidových staveb v Bělově. V roce 1960 zřídil MNV novou obecní kovárnu v bývalém býčinci. Vedl ji Jaromír Valentík.

Rok 1921. Sčítání lidu zapsalo na čp. 9 celkem 15 obyvatel. Kovárnu vedl kovářský mistr František Rozsypal (*1864). V druhém bytě žila Julie Bačáková (*1876), dělnice na statku v Kvasicích, s dcerami.

Válka 1914–1918. Syn kováře František Rozsypal (*19. 9. 1894) padl v září 1915 u Rovna do ruského zajetí jako svobodník 25. zeměbraneckého pluku. V Kyjevě vstoupil do čs. legií a sloužil u 1. jízdního pluku. Vrátil se v dubnu 1920 s manželkou Feodosií z vesnice u Jekatěrinburgu. Sčítání 1921 zapisuje v kovárně snachu Eugenii (*1900), nejspíš ji.

Otazníky označují nejistá čtení. Matriky a sčítání píšou Rosypal i Rozsypal.