Podsedek

Podsedek číslo 13 patřil Kašíkům nejméně od roku 1784 až do poloviny 20. století. V první polovině 19. století v něm vedle nich žili i Polišenští. Roku 1925 tu vyhořela stodola a tento požár dal podnět k založení bělovských hasičů.

Kašíkovi a Polišenští (1784–1829)

V letech 1784–1787 tu matriky zapisují Josefa Kašíka se ženou Veronikou. Kmotrem jejich dětí byl sedlák Václav Galatík. Josef zemřel brzy a v lednu 1789 se vdova Veronika vdala za Josefa Polišenského, krejčího. Ten v domě zůstal přes třicet let, nejdřív jako krejčí, později jako výměnkář. Roku 1812, už jako vdovec, se oženil s Mariannou, dcerou Františka Smýkala. Měli spolu nejméně šest dětí, mezi nimi dvojčata Josefa a Františka (1818).

Kašíkovský rod pokračoval synem Martinem (*1787). Martin Kašík, podsedník, měl se ženou Kateřinou, dcerou Jana Daňka ze Střížovic, děti v letech 1812–1823. Na indikační skice z roku 1829 je u čp. 13 zapsán „…chik Joh.“, tedy nejspíš Jan Kašík. Čtení je nejisté.

Jan Kašík (1839–1874)

Martinův syn Jan (*13. 8. 1813) převzal podsedek kolem roku 1839. Jeho žena Anna pocházela z Lubné a matkou jí byla Barbora Polišenská z Bělova. Do roku 1856 měli osm dětí, několik z nich zemřelo v dětství. V matrikách je Jan zapsaný střídavě jako podsedník a zahradník. Dcera Františka se roku 1873 vdala za domkáře Petra Novotného z čp. 53. Po smrti Anny se Jan v lednu 1874, ve svých 61 letech, oženil s vdovou Annou Novotnou z čp. 19. Ke sňatku potřebovali dispens od olomoucké konzistoře, protože byli příbuzní. Jan zemřel 12. 11. 1882.

František Kašík otec a syn (1878–1952)

Podsedek převzal Janův syn František (*1854) se ženou Annou z Kostelan (*1860). Ze čtyř dětí narozených v letech 1878–1887 přežil jen syn František (*6. 10. 1879). Při sčítání 1880–1910 je otec zapsaný jako majitel podsedku, později jako polní hospodář. Na stáří se starší manželé přestěhovali na sousední čp. 16, kde František „stařeček“ roku 1938 zemřel.

Syn František se 9. 11. 1912 oženil ve Zlámance s Julií Daňkovou z Lubné. Roku 1921 je zapsaný jako samostatný rolník, s dětmi Josefem (1917) a Františkou (1920) a se služebnou. Roku 1925 Kašíkům vyhořela dřevěná stodola. Požár byl podnětem k založení Sboru dobrovolných hasičů. V roce 1939 v obci řádila slintavka. Při vstupu do JZD roku 1952 se František Kašík stal jeho zapisovatelem.

Podle matriky zemřelých zemřel podsedník Martin Kašík 31. 12. 1826 na souchotiny. Jeho vdova Kateřina zemřela 3. 5. 1836. Výměnkář Josef Polišenský zemřel 11. 6. 1841, bylo mu kolem sedmdesáti let.

Roku 1849 zemřela na čp. 13 sedmadvacetiletá Anna, dcera podruha Josefa Felišovského(?). V červnu 1851 tu zemřel týdenní Antonín, syn podsedníka Jana Kašíka.

Podsedníkovi Janu Kašíkovi zemřel roku 1865 patnáctiletý syn Jan. Jeho žena Anna z Lubné zemřela 3. 5. 1872 na břišní tyfus. Na podsedku pak hospodařil František Kašík s ženou Annou z Kostelan.

Nejstarší matrika zemřelých (1769–1819) zapisuje na čp. 13 pololaníka Josefa Kašíka. Zemřel v prosinci 1788 asi v 50 letech. Od roku 1790 tu hospodařil Josef Polišenský. Jeho žena Veronika zemřela 12. 1. 1812 na zápal plic v 54 letech. Kolem roku 1812–1818 je tu také pololaník Martin Kupčík.

Nejstarší matrika pokřtěných (1769–1783) píše jméno hospodáře jasně jako Josef Kašík, sedlák na čp. 13. Se ženou Veronikou měl syny Františka (1775), Jiřího (1777), Jana (1778) a Josefa (1781).

Rok 1921. Sčítání lidu zapsalo na čp. 13 celkem 5 obyvatel. Domácnost vedl František Kašík (*1879), samostatný rolník.