Zvonice

Neodmyslitelným symbolem obce Bělov je zvonice neboli zvonička. Ke stavbě obecních zvonic docházelo na základě tzv. „ohňového patentu“, který byl vydán 21. 8. 1751, za vlády Marie Terezie. Jelikož vrchnost k jeho realizaci přistupovala liknavě, císař Josef II., tento patent, 24. 1. 1787, ještě ztvrdil. Samostatné zvoničky se stavěly ve vsích, které neměly kapli a kostel. Stavěly se na vyvýšených místech, z různého materiálu, lišily se teritoriálně i dobově, záleželo i na majetkových poměrech vrchnosti.

Bělovská zvonice je předpisová. Stojí na návrší, je zděná, kterou nechala pravděpodobně postavit podle zmíněného nařízení kvasická vrchnost v roce 1775, František Adam z Lamberka (1730-1803), za kterého se provdala Marie Anna z Rottala (1734-1795). Pudmistrem v Bělově byl v roce 1775 Fabián Brázdil. Zvoničku mohl vysvětit kvasický farář Matěj Moritz, který ve farnosti působil od roku 1734-1782.

Zvonice byla postavena pro instalaci zvonu. Zvonilo se poledne, klekání (večerní zvonění), poslední zvonění - umíráček, a různá sváteční a slavnostní zvonění. Také se zvonilo při živelných pohromách, požárech a bouřkách, lidé se domnívali, že zvoněním rozhání mraky, při poplachu i vpádu nepřátelských vojsk. Všechny způsoby zvonění se od sebe lišily, a tak mohli lidé ve vsi poznat, o co se jedná. Pro zvoníka to byla odpovědná služba, musel dodržovat čas i rytmus. Přesto to byla čestná funkce a povinnost se mnohdy stala koníčkem. A děti tehdy znaly pojem polednice a klekánice a měly před nimi respekt.

napsala: Květa Koutňáková, 31.1.2022