Bělovské kříže

Matěj Moritz, kvasický farář, působící v letech 1734-1782, ve svém spisu Vetera MoDernaqVe AnaLeCtaQVassICena (1766)  - Staré i moderní kvasické letopisy, uvádí, že v roce 1744 posvětil dřevěný kříž u Bělova. Byl to první, z devíti křížů ve farnosti, které během svého působení vysvětil.

Přesně rozlišuje,  zda šlo o kříže dřevěné nebo kamenné. V té době kvasické panství, do kterého spadal i Bělov, vlastnil Joachiam Adam hrabě z Rottalu (1708-1746), který nechal postavit pro své farníky v Kvasicích na náměstí velkolepý chrám. 

Po náhlé smrti Joachima Adama z Rottala se stala dědičkou kvasického panství jedna ze tří dcer, a to Marie Anna (1734-1795), provdaná za Františka Adama Lamberga.

Další zmínka o křížích je ve farní kronice resp. Pamětní knize farnosti kvasické od roku 1899-1942, kterou založil kvasický farář Ignác Němec, psal ji česky. Popsal v ní události nejen své doby, ale také svých předchůdců, kteří kroniku psali latinsky nebo německy. Jedna z kapitol popisuje seznam křížů ve farnosti včetně Bělova.

II. Seznam křížů v Bělově: 1. Kamenný kříž stojící vedle silnice z Kvasic do Bělova. Na udržování kříže tohoto není reversu. Kříž dřevěný z dubového dřeva. Figura spasitele jest namalována na plechu. Tento kříž stojí nad Bělovem v poli u chodníka z Nového Dvora do Bělova. Posvěcen byl od Josefa Bílka faráře. Obec Bělov zavázala se reversem, ze dne 21. června 1846 kříž v dobrém stavu udržovati.

Josef Bílek byl farářem v Kvasicích v letech 1846-1862.

Většina křížů ve farnosti pocházela z 18. nebo 19. století. Mnohé z nich zcela zanikly, jiné byly na stejném místě obnoveny. Tak tomu bylo i s kříži v Bělově. U silnice byl postaven nový kříž kamenný, zásluhou Františka Daňka z Bělova, v roce 1847-9 (?). Poslední číslice je již setřena, nečitelná, tak jako i nápis na a je zcela zřetelné, že text je psán česky, dobovým písmenem a gramatikou. Podle mého úsudku by mohl znít takto: Bělovu odkaz (dar) pudmistra Františka Daňka.  

V 19. století jsou Kvasice v držení Karoliny Lambergové, roz. Sternbergové (1804-1881) a její dcery Leopoldiny (1825-1902), provdané Thun-Hohestein.