Výstava

Muzeum Napajedla Vás srdečně zve na společnou výstavu dvou významných mladých umělců – malíře Jana Gemrota a sochaře Petra Holuba.

Vernisáž se uskuteční 3. 9. 2015 v 19 hodin, výstava potrvá do 20. 9. 2015 a navštívit ji můžete v běžné otevírací době muzea.

Jan Gemrot se narodil v roce 1983. Upozornil na sebe už u přijímacího řízení na Akademii výtvarných umění v Praze. Díky jeho mimořádnému talentu mu byla udělena výjimka, a nastoupil tak na Akademii do ateliéru klasické malby Zde??ka Berana již po ukončení třetího ročníku střední Výtvarné školy Václava Hollara. Již za studia několikrát vystavoval na samostatných výstavách a také se zúčastnil velké řady výstav skupinových. Jeho diplomová práce – cyklus ,,Únos” byla zakoupena do sbírky současného umění DvorakSec contemporary. Od roku 2011 je zastoupen i ve sbírkách Národní galerie v Praze.

Petr Holub se narodil v roce 1976 v Praze. Svá studia sochařství zahájil roku 1991 na Soukromé mistrovské škole uměleckého designu v Praze u prof. akad. soch. Jiřího Kryštůfka. Následně vystudoval Fakultu výtvarných umění VUT v Brně u prof. Vladimíra Preclíka a akad. soch. Michaela Gabriela. V současné době pracuje v restaurátorském ateliéru, spolupracuje na realizacích akad. soch. Stefana Milkova. Mimo jiné se věnuje i designu bytových dopl??ků, spolupracoval např. s akad. soch. Zde??kem Lhotským. Od roku 1992 se účastnil více než desítky společných výstav.

V celku své tvorby cílí Petr Holub na lidskou figuru, přičemž má snahu ji vyjádřit v co nejrozmanitějších pozicích. Fyzicky náročných i obyčejných, takových, jaké dokážou zaujmout předobrazy jeho děl. Autor jde koncepcí své tvorby vlastně proti proudu dobového poklusu za nalezením toho nejoriginálnějšího, nejkontroverznějšího a tím i mediálně nejatraktivnějšího, co lze v současném světě najít. Dělá přesný opak: zaměřuje se na prosté, jasné, lidské, které právě v tom překotném shonu za neobyčejným, zůstává mimo výsek pozornosti. Nečiní jej to v umění počátku 21. století právě proto neobyčejným?

napsala: Kateřina Tučková, zdroj