Marek Přecechtěl
28. března 2018
Švitořící dub vděčí za své jméno zpěvu ptáků, kteří v hojném počtu sedávají v jeho větvích. V roce 1783 ho lidé vysadili ve městě Águas de Moura a od té doby sklidili jeho kůru už nejméně dvacetkrát. Kromě toho, že přispěl k rozvoji korkařství, má velký význam pro ekosystém a pro místní klima. Pro svůj úctyhodný věk 234 let je Švitořící dub od roku 1988 chráněným stromem a je zapsaný v Guinnessově knize rekordů jako největší dub korkový na světě.
Těchto sedm prastarých jilmů je považováno za poslední představitele městských olmed regionu Extremadura. Tyto stromy stále stojí i přes hrozbu grafiózy jilmu, choroby, která ve Španělsku zahubila již více než milion stromů a ve světě více než miliardu. Přehlížejí okolí poustevny svatyně Panny Marie z Belen, místa s velkou uměleckou a historickou hodnotou a s templářským kořeny. Již od roku 1650 se tu koná pouť.
Tento dub roste v chráněné oblasti. Je národní přírodní památkou a svědkem mnoha historických událostí. Pod jeho korunou se konají veřejné akce a oslavy. Obzvláště vělkého obdivu se stromu dostává ze strany dětí. Pro ně je dub symbolem přátelství, dobrého zdraví a paměti jejich předků. Lidé pod stromem pořádají společná setkání - postaví se kolem stromu do tvaru velkého srdce a všem lidem na Zemi posílají mír a dobro.
Zengővárkony je široko daleko známé svým starodávným kaštanovníkovým lesem, který obklopuje tuto malou čtyřsethlavou vesnici. Kaštany byly pro místní zdrojem obživy a rozvoje a tak se o kaštanovníky s láskou starali. V průběhu staletí se strom vyléčil z nemocí, přežil znárodnění po válce a dokonce i to, když ho jednou v chladné zimě kdosi zapálil. Pro místní obyvatele je třísetletý kaštan symbolem spojení s minulostí a jeho touha po životě je pro ně velkou inspirací.
Gilwellský dub je synonymem skautingu. Roste v samém srdci Gilwellského parku v Eppingu, domovině skautského hnutí, které založil Robert Baden Powell. Ten v roce 1929 prohlásil do výšky se tyčící dub nejen za obraz po celém světě rostoucího skautského hnutí, které začalo jako malý pokusný tábor o 21 let dříve, ale také jako zprávu mladým skautům, že velkých věcí mohou dosáhnout i se skromnými začátky.
Prastará jabloň je památkou na dávné ovocnáře, jejichž stromy rostou a plodí ovoce i po více než sto letech. Jde o málo známou, vzácnou a dnes téměž zapomenutou regionální odrůdu. Strom je dnes krásným torzem, ale i přes poškození má udivující vnitřní vitalitu, na jaře vždy bohatě kvete, na podzim poskytuje nevšedně bohatou úrodu jablek, které při dobrém uskladnění vydrží až do následujícího léta. Když se posadíme do jejího stínu, můžeme se od ní učit, jak se nevzdávat a čelit výzvám, které nám život přináší.
Mohutný platan, symbol vesničky Trsteno, je chráněným stromem. Jeho krása, velikost a stáří z něho dělají oblíbené místo návštěvníků města a okolí. Sazeničku platanu přivezl na začátku 15. století z Konstantinopole kapitán Florio Jakob Antunov a zasadil ji u pramene. Strom přežil všechny dobyvatele - turecké nájezdníky, Napoleonovu armádu i ruské vojáky. Zachoval se díky mírnému podnebí, životodárnému prameni a péči místních obyvatel.
Tři nádherné sekvojovce obrovské se nacházejí nedaleko obce Bogoslov v Kjustendilu. Jsou unikátním přírodním úkazem - jsou totiž součástí přirozeně vytvořeného sekvojového lesa. Semínka sekvojovce do Bulharska jako první přivezl známý lesník Jordan Mitrev na konci 19. století. Jedná se o nejstarší a nejvyšší sekvojovce v Bulharsku a zapsaly se tak do historie lesnictví. Lidé přijíždí z okolí i celého Bulharska stromy obejmout a načerpat z nich energii.
V roce 1790 hrabě J. N. Lamberg v Kvasicích založil krajinářský park, kde vysadili i ořešák černý. Hraběnka Leopoldina Thunová, rozená Lamberková, nechala pod stromem postavit dřevěnou kapličku na památku svého otce, který se utopil v řece Moravě. Po zpřístupnění parku se místo stalo cílem častých duchovních návštěv lidí z okolí. Stromu hrozila zkáza, ke které přispěly povodně v roce 1997, kdy se park ocitl pod hladinou vody. Díky odbornému zásahu se ale ořešák znovu vzkřísil a je nadále ozdobou parku.
Čarodějnický smrk je vysoký 34 metrů a v 80 cm nad zemí se jeho kmen větví na 18 kmenů (jeden kmen se zlomil při bouři v roce 2007) - strom proto vypadá jako zacuchané vlasy čarodějnice. Podle legendy se prý koště jedné čarodějnice změnilo ve strom, když potkala mladíka, který se jí líbil, a nestihla si do půlnoci své koště vzít. Podle jiného příběhu uřízl špičku malého smrčku Napoleon, když tudy projížděl na koni, a následkem toho se stromek takto rozvětvil. Mnoho dalších příběhů pak zachytily děti na svých obrázcích.