Marek Přecechtěl
26. března 2021
Milí čtenáři,
z okna právě pozoruju proměnlivé aprílové počasí. Poletující sněhové vločky a sněhová plískanice se během chvíle mění v zářivé sluneční paprsky. Je to jako na houpačce. V posledním roce se i náš život v mnohém podobá houpačce. Loni touto dobou jsme s obavami hleděli, co bude dál. V létě naše obavy vystřídala radost, že vše opět pomalu spěje do normálu. Jenže přišel podzim…Teď po roce opět hledíme s nadějí na to, co přijde.
Nedávno jsme prožívali velikonoce, největší křesťanské svátky v roce. Křesťané na celém světě si připomínají umučení a smrt Ježíše Krista. Jeho nejbližší, apoštolové, po jeho smrti pobývali v ústraní a také stejně jako my v této době v obavách očekávali, co bude následovat. Prožívali velkou bolest a nejistotu, ta se ale brzy proměnila radost, protože Ježíš Kristus byl vzkříšen a žije.
Jedním z velikonočních symbolů je svíce. Při velikonoční bohoslužbě na bílou sobotu zazní zvolání: „Ať slavné Kristovo vzkříšení naši tmu ve světlo promění.“ A lidé v kostele si zapalují svíčky, takže chrámový prostor je během chvilky nádherně prosvětlený.
V naší každodenní práci se setkáváme s lidmi, do jejichž života zasáhla temnota. Nemoc, ztráta zaměstnaní či střechy nad hlavou, rozpad rodiny, samota. A naším úkolem je vnášet do těchto situací trochu světla nebo zapálit byť jen nepatrný plamínek naděje. Díky vám všem, kdo nám v tom jakkoli pomáháte.
O tom, jak se nám to v poslední době dařilo, se můžete dočíst v následujících řádcích.
Jan Žalčík
pastorační asistent
25.4.2021
26.12.2020
26.10.2020
15.6.2020
28.5.2020
26.3.2020
26.11.2019
26.9.2019
27.4.2019
16.4.2019
4.1.2019
25.8.2018