Pomník obětem I. světové války

Jména osob padlých za I. světové války uvedených na pomníku vystavěném Baťovci v obci Bělov naproti budovy č.p. 77:

1. Neradil Vincenc – narozen 11. dubna 1880 v Bělově, ženatý, rolník sloužil jako aktivní vojín u polních myslivců ve Velkých Mostech v Haliči. Za války bojoval na ruské frontě, kde padl 10. října 1914. Zanechal vdovu a dvě děti.
2. Smýkal František č.p.45 – narozen 9.3.1878, ženatý, obecní strážník. Jako vojín sloužil u 25.domobraneckého pluku v Kroměříži. Bojoval nejprve na ruské frontě, pak na italské, kde padl 21. října 1915. Zanechal vdovu a jedno dítě.
3. Kašík Vincenc – narozen 23. května 1879 v Bělově, ženatý, dělník. Aktivně sloužil u dragounů ve Štokravě. Za války bojoval na ruské frontě, kde těžce onemocněl a zemřel v nemocnici v Kolvích pod Kovelem v roce 1915. Zanechal vdovu a jedno dítě.
4. Brázdilík František – narozen 11. listopadu 1887 v Nové dědině, ženatý, dělník. Aktivně sloužil u horských myslivců v Tyrolech. Bojoval na ruské frontě, kde byl raněn. Po uzdravení byl opět odvelen na ruskou frontu, kde padl v srpnu 1915, byl střelen do hlavy. Zanechal vdovu a jedno dítě.
5. Stárek František – narozen 30. října 1893 ve Střížovicích, svobodný, zahradník. Bojoval jako desátník dělostřelectva na italské frontě, kde byl v Alpách zasypán lavinou 11. prosince 1916. Stalo se to při noční hlídce.
6. Šebestík Vincenc – narozen 1894, padl 9. ledna 1917 na sočské frontě u Goryce. Nic bližšího o něm se v roce 1937 nezjistilo.
7. Smýkal Josef – narozen 11. března 1876 v Bělově, dělník, ženatý. Aktivně sloužil u 3. pluku v Brně, kde následkem rakouské vojenské tyranie onemocněl tuberkulózou. V roce 1917 poslán na italskou frontu, pro pokročilou chorobu však byl vrácen zpět. Zemřel na tuberkulózu v Brně 29. listopadu 1917.
8. Skácel Alois – narozen 10. června 1895 v Bělově, svobodný, dělník. Sloužil u 3.pluku v Brně. Bojoval na ruské frontě a potom na italské. Utonul za ústupu ve vlnách Pióny 20.6.1917.
9. Vojáček Metoděj – žil v letech 1874 – 1918, byl těžce nemocen po zranění, kterému podlehl ve vídeňské nemocnici. Bližší zprávy se tehdy nezjistily.
10. Kožuch Josef – narozen 16.prosince 1893, dělník, ženatý. Aktivně sloužil u 3.pluku v Brně. Jako vojín nejprve bojoval na ruské frontě, kde byl raněn do ruky. Po uzdravení sloužil na italské frontě, kde padl 16.července 1918,zasažen střepinou granátu. Zanechal vdovu a tři děti.
11. Smerdel Antonín – narozen 13.června 1881 ve Fiume (Rijeka) národnosti italské, ženatý, vedoucí v místním kamenolomu. Sloužil jako vojín u dělostřelectva ve Vídni. Bojoval nejprve na ruské frontě, pak na italské. Onemocněl na žaludek a zemřel po jeho operaci v nemocnici v Brně 17. prosince 1917. Zanechal po sobě vdovu a čtyři děti.
12. Galatík Vladimír č.p. 2 – narozen 23. září 1892 v Bělově, stolař, ženatý. Jako aktivní voják sloužil v Dalmácii. Za války bojoval na ruské frontě, kde následkem zranění mu byla amputována ruka. Léčil se v sanatoriu v Pleši u Prahy. Následkem válečných útrap však zemřel v Praze dne 1. května 1918. Zanechal vdovu.
13. Olšina Karel – narozen 7. února 1900, svobodný, dělník. V roce 1917 narukoval do Sant Pölten, bojoval na italské frontě. Zemřel v Sant Pöltenu 3. května 1918 po operaci slepého střeva.
14. Novotný Petr – narozen 1. října 1878 v Bělově, ženatý, dělník. Zemřel vysílením v průsmyku Kreuzburském 30. října 1918. Zanechal vdovu a čtyři děti.
15. Žitný Emil – narozen 25. prosince 1887 v Nové Dědině, ženatý. Narukoval v roce 1915 do Brna. Bojoval na italské frontě odkud se vrátil nemocen a zemřel v Bělově dne 26. listopadu 1918. Zanechal vdovu a dvě děti.
16. Fryštecký František – narozen 18. prosince 1886 v Machové, ženatý, rolník. Aktivně sloužil v Kroměříži. Bojoval nejprve na ruské frontě, kde byl raněn do ruky. Po vyléčení v Krakově a Olomouci byl poslán na italskou frontu, kde následkem válečných útrap onemocněl na tuberkulózu a zemřel v Bělově 5. května 1920.
17. Navrátil Karel – narozen 1914 v Bělově, svobodný, dělník. Vězněn za II. světové války v táboře Oranienburg, kde také zemřel na otravu krve. Jiná zpráva říká, že byl zastřelen v roce 1945.

Pomník byl postaven v roce 1937 z popudu místní organizace „Hospodářské nepolitické sdružení baťových zaměstnanců ve Zlíně“. Autorem díla je p. Vladimír Brázdil, kamenosochař z Místku, rodák z blízkých Kostelan.

Starostou obce byl v tom roce p. František Janiš a předsedou Baťovců p. Vojtěch Rozsypal nebo Václav Štěbra.

Slavnostní projev přednesl ředitel školy pro dívčí povolání v Kroměříži spisovatel Jindřich Spáčil. Přítomni byli Bělovští hasiči, někteří legionáři z obce, asi 15 členů cyklistického klubu z Kroměříže. Dále hovořil řídící učitel obecní školy p. Alois Pánek, osudy padlých četl p. Josef Brázdil č.p. 52.

Vlastníkem pietního místa je obec Bělov.

zapsal: František Ševčík, toho času kronikář obce